V roce 2000 dosahoval podíl exportů německých osobních automobilů do zemí eurozóny 48 % celkových vývozů automobilů, v roce 2011 to už bylo jen 31 % a v první polovině letošního roku tento podíl dokonce klesl pod 30 %. Vývozy do zemí BRIC naopak vzrostly z 1 % v roce 2000 na více než 17 % v roce 2011. To i přesto, že výroba německých aut přímo v těchto zemích také rostla. Celkový vývoj exportů automobilů z Německa rozdělený podle hlavních destinací shrnuje graf:
Diverzifikace exportů německého automobilového průmyslu tak začala již před krizí. Spustila ji vysoká saturace trhu v zemích západní Evropy. Příležitosti k růstu jsou pak zejména v rozvíjejících se ekonomikách. Společnosti se tuto příležitost snaží využít jak zvýšenými vývozy do daných oblastí, tak posilováním místní produkce. Podmínku úspěchu ale představuje samozřejmě to, že německá auta jsou na mnoha trzích velmi oblíbená, což platí zejména o prémiovém segmentu trhu.
V současné době němečtí výrobci ze široké diverzifikace profitují a problém nedostatečného využití kapacit u nich není tak palčivý jako u evropské konkurence, která se více zaměřuje na evropské trhy. Pozitivní roli hraje i fakt, že segment luxusních vozů přináší vyšší ziskové marže. Regionální diverzifikace ale není zárukou toho, že Německo zůstane úspěšným výrobcem automobilů i v delším období. Zdá se, že výroba německých aut za hranicemi Německa (tedy například v Čína, USA, Mexiku či Indii) poroste rychleji než produkce domácí. To samé se týká dodavatelských odvětví. Na globálním trhu musí domácí výroba automobilů konkurovat firmám z jiných zemí i zahraniční výrobě automobilů v rámci stejné společnosti. A není pravděpodobné, že by intenzita této konkurence měla klesnout.
(Zdroj: Deutsche Bank)