Politologové to možná nazvou Nečasovým paradoxem. Nejde jen o to, že vláda, která se konečně mohla při svém vzniku opírat o výraznou většinu v parlamentu, se nakonec ukázala jako nejméně stabilní český kabinet od roku 1989. Za dva roky se v dnes 16členném kabinetu vystřídalo deset ministrů. Další, jako ministr obrany Alexandr Vondra kvůli předražené zakázce z kauzy Promopro, unikli pádu jen o fous, napsal dnes slovenský list Sme.
Skutečným Nečasovým paradoxem je, že se vláda stává obětí vlastního úspěchu. Její příklad ukazuje, proč budou reformy vždy zákonitě narážet na odpor dokonce i u poctivějších politiků - sami se vždy mohou stát prvními oběťmi zlepšení poměrů.
Nejde jen o boj s korupcí, který za Petra Nečase pokročil více než kdykoli předtím, a o uvolnění rukou policie a prokuratury. Jakékoli skutečné reformy snižují pravomoci politiků, posilují jejich kontrolu, svazují je a ubírají jim z moci. Když například prosadí transparentnější nakládaní s veřejnými financemi, sami je budou moci méně rozdávat podle vlastního uvážení a tím jejich moc zeslábne.
To vysvětluje, proč i v Česku boj proti korupci jde kupředu velmi pomalu, každou chvíli se zdá, že se zastaví nebo dokonce zvrátí. Proto dochází i k jinému paradoxu, že se z Nečasovy vlády odchází proto, že někdo vzal vládní hesla příliš vážně. To byl případ bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který byl do boje s korupcí příliš hrrr a vystrašil tím kmotry ve vlastní straně. Nebo tento týden odchod Nečasova poradce Romana Jocha. Ten za svého působení pronesl mnoho sporných výroků, které ho mohly stát místo. Odchází však proto, že měl pravdu, že nedávný úrok na Václava Klause nebyl atentátem (jak okamžitě v snaze zvýšit vlastní význam tvrdil prezident) a že by měli být čeští politici méně zbabělí. Nečas ho musel obětovat, aby si vztahy s Klausem ještě více nepokazil.
Neznamená to, že české vládní politiky je třeba litovat. To, že policie tak úspěšně loví v jejich okolí, ukazuje, jaké prostředí sami vytvořili. Je fajn, že alespoň někteří nechají policii pracovat. I ti nejpoctivější tím ale přispívají jen k odstranění špíny, která se nahromadila také jejich přispěním.
Nyní si ještě představte ten průvan, který by nastal u politické elity na Slovensku, kdyby i naše prokuratura a policie začaly pracovat jako u sousedů a kdyby jim to politici okamžitě nezatrhli, uzavřel list Sme.