ECB začátkem září oznámila program na nákup dluhopisů (OMT) a chvíli to vypadalo, že na straně banky ani Španělska snad k žádné faktické akci ani nebude muset dojít. Trh přijal objemově neomezený program euforicky a výnosy španělských dluhopisů popadaly. Takový výsledek by samozřejmě byl ideální pro obě strany - ECB by se vyhnula kontroverzním zásahům, španělská vláda by se nemusela sklonit před podmínkami pomoci. Je však zřejmé, že tak hladce to nepůjde. Vzájemná hra Španělska, ECB a trhů pokračuje.
Finančním trhům je celkem jasné, že nemá cenu bojovat s ECB v případě jejího vstupu na trh. Na druhou stranu je tu ale riziko, že neústupnost Španělů bude možnost intervence dál blokovat a země se dostane na cestu k odpisu dluhu. Jde tu o klíčovou podmínku, že země má před intervencí ECB oficiálně požádat o pomoc ESM (který byl mezitím formálně spuštěn). Dluhopisový trh se tak dostává do dosti rozpolcené pozice. Rád by viděl akci ECB, která by uklidnila situaci a stlačila výnosy. Avšak aby k akci došlo, musí nejdřív růstem výnosů donutit španělskou vládu podat žádost.
Podle některých zpráv sice Španělsko už bylo připraveno o pomoc požádat, nyní však využívá situace. Vláda necítí dostatečný tlak, její pozice se zlepšila, a tak se snaží maximálně změkčit podmínky, za kterých by finanční pomoc obdržela. Žádný politik logicky nechce dohled shora, který by vytahoval na světlo chyby v hospodářské politice a nařizoval nepopulární opatření. Zvláště před volbami - v případě Španělska to jsou plánované volby v Galicii a Baskicku koncem října. A aby toho nebylo málo, v Katalánsku mají koncem listopadu proběhnout volby (de facto referendum) o větší nezávislosti na centrální vládě. Zatím to vypadalo, že žádost o pomoc může být pohodlně odsouvána, tlak se však znovu zvětšuje, k čemuž přispívá další snížení ratingu.
ECB díky neomezenosti OMT získala efektivní nástroj, jak zabránit případnému šíření nákazy do dalších zemí. Díky tomu je méně vydíratelná politiky z periferie, pro které je hrozba dominového efektu v případě krachu oblíbenou kartou. Stoprocentní ale tato pozice také není - jak bylo řečeno, ECB by nejradši vystačila jen se slovním závazkem, rozhodně nechce nechat situaci dospět do bodu, kdy by musela ve velkém skupovat vládní dluh několika zemí a skrze sterilizace utahovat měnové podmínky bankám. Svědčí o tom i opakování postoje, že Španělsko zatím pomoc nepotřebuje.
Ten celkem dobře vystihuje současný stav, otázkou ovšem je, co se skrývá za slovem "zatím". Výnosy dál neklesají a naopak se sunou opět vzhůru, ratingy jsou těsně nad pásmem "junk" s negativním výhledem a úsporná opatření, zdá se, trhu nestačí. Výhled pro ekonomiku se zhoršuje a z regionů vyplouvají další problémy. To nevypadá jako situace, kterou by byla země schopná sama zvládnout.
Aspoň do voleb koncem října však stále vydržet může a na summitu EU žádost o pomoc ještě asi nepřijde, ačkoli tiché dohadování podmínek může pokračovat. Některé členské země k tomu mohou Španěly vyzývat, zvlášť ty na periferii, které by si díky snížení nervozity půjčovaly na dluhopisových trzích levněji. Klíčový hráč - Německo - se však naopak snaží španělskou žádost odsouvat. Německá vláda by se ráda vyhnula dalšímu schvalování vnější pomoci v parlamentu krátce po odsouhlasení 100 miliard pro španělské banky. Navíc asi počítá s tím, že v brzké době bude muset opět řešit Řecko. Před summitem přijde zpráva Trojky a na stole tak může být dilema mezi měkčími podmínkami a dalším osekáním dluhu.