V pátek debutovaly na velmi úspěšně akcie technologické společnosti (WDAY), přičemž zamýšlená upisovací cena byla nejprve navýšena z původního rozpětí 21-24 dolarů na akcii na 24 – 26 dolarů na akcii, a nakonec stanovena na 28 dolarů. Během prvního dne obchodování pak akcie vyskočily o tučných 74 procent na 48,69 dolaru.
Pro zakladatele společnosti, podnikatele Davida Duffielda a Aneela Bhusriho (za skloňování se jím tímto omlouvám...), to znamená druhý úspěšný megadeal a zároveň velké zadostiučinění potom, co v roce 2004 jejich softwarovou firmu Peoplesoft nepřátelsky spolkl Larry Ellison a jeho (31 USD, 0,91%) Corp. Právě pro a pro německého (a vlastně jediného ne-amerického) softwarového giganta (54,8 EUR, 1,13%) představuje potenciálně velmi nebezpečnou konkurenci.
nabízí korporátním klientům software pro řízení finančních a lidských zdrojů formou software-as-a-service, tedy jako pronájem aplikace umístěné v cloudu za pravidelné předplatné, místo klasické implementace a následných upgradů ERP systému přímo ve společnosti. Od svého založení v roce 2005 získala mezi své zákazníky řadu velkých a známých jmen mezi kterými figurují Lenovo, Flextronics, (35,46 USD, -0,62%), Kimberly Clark nebo Four Seasons.
Akcie se vezou na vlně zájmu o cloudové technologie, kterým se podařilo po diskutabilním IPO v květnu tohoto roku vytlačit z pomyslného trůnu primárních emisí sociální sítě. Nedávné, i když menší, příklady podobných firem, které se těší zájmu investorů, zahrnují Demandware (DWRE) v březnu 2012, (33,28 USD, -3,56%) (NOW), která debutovala v červnu a do značné míry i Palo Alto Networks (PANW), které sice nenabízí software přímo jako „service“ ale ochrana firemních cloudů a distribuovaných architektur je jejich silnou stránkou. Letmý pohled na vývoj cen akcií těchto společností pak ukazuje že na rozdíl od firem (2,43 USD, 0,00%), (19,52 USD, -1,17%) atd. jsou všechny výrazně nad IPO cenou a i ze střednědobého hlediska se může jednat o zajímavou investici.
Valuace je přitom sama o sobě závratná, na úrovni 22x tržeb za posledních 12 měsíců (které činily necelých 200 mil. USD) a to společnost od založení byla a stále je výrazně ztrátová (ttm ztráta na úrovni EBITDA 76 mil. USD!). To co ji odlišuje od “Web 2.0” startupů a dává naději že se nejedná o další bublinu, která má vymačkat pod patronací (17,31 USD, -3,08%) a (120,2 USD, -1,47%) jako manažerů emise poslední zbytky hotovosti z kapes technologických investorů, je dle mého hlediska hlavně kombinace následujících faktorů:
• Růst. Za poslední rok se příjmy zdvojnásobily a podle všeho to zdaleka není konec – na webu společnosti ještě visí údaj o 280 zákaznících, na počátku října psal The Economist o 325 a podle Reuters minulý týden jich měli 340, což samozřejmě nemusí být záruka dalšího růstu, nicméně hmatatelnou podporou velkých očekávání je i fakt že institucionální investoři do společnosti - VC fondy Greylock a New Enterprise Associates - při IPO neprodávají, a evidentně počítají s dalším zhodnocením. Porovnejte to s Facebookem jehož příjmy byly už v období kolem IPO víceméně „flat“, a prodával, kdo mohl.
• Potenciál. Koncept „SW as a service“ tedy softwaru poskytovaného formou pronájmu platformy, ke které se může zákazník připojit relativně rychle a pak odebírat podle svých potřeb a finančních možností, není nic nového a mluví se o něm více než 10 let. U B2C uživatelů nebyl ostatně s centrálním umístěním aplikací ani dat už nějakou dobu problém, a fotky na Vašem Applu nebo knížku na Kindlu jste měli v cloudu s tím, že pokud by došlo k nějakému technickému kiksu, svět se nezboří, když je pár hodin neuvidíte. Pro korporátní sféru by ale downtime několik hodin znamenal katastrofu. Teprve nyní ale díky kombinaci dostupné konektivity, podpůrných technologií (zejména virtualizace, která umožňuje efektivnější management cloudových řešení) a potřeby šetřit náklady došlo k masovější adopci
• Intuitivnost konceptu. Opět na rozdíl od kde je potřeba buď velké fantazie, nebo totálního nadšení, aby si člověk odůvodnil, jak sdílení soukromých fotek a každodenních zážitků může vydělat firmě a investorům velké peníze, aniž by na to šla přes kompromisy ohledně soukromí uživatelů. Koncept jako centrální platformy, ke které se zákazníci připojují podle toho, jaký výkon aktuálně potřebují, a vůbec je nemusí zajímat střeva (respektive middleware…) celé záležitosti, je samozřejmě obdoba toho, jak dnes fungují centralizované dodávky služeb typu elektřina, voda, facility management, na základě nasmlouvaných parametrů a bez starostí s vlastní elektrárnou, vodárnou nebo týmem uklízeček. Od určité velikosti firmy pak začnou úspory z rozsahu fungovat spolehlivě. Vždycky to tak nebylo, a třeba v USA ještě na počátku 20. let minulého století nějaká jednotná soustava pro dodávky elektřiny neexistovala, stejně tak v ČR před dvaceti lety v podstatě neexistoval facility management. Podmínkou pro jejich vznik bylo dosažení kritické velikosti poptávky a zároveň funkční infrastruktury, pak to už šlo rychle.
Samozřejmě že v praxi to až tak dokonale idylické nebude a i nastartovat pro podnik a jeho IT znamená hodně práce a úsilí. Ve srovnání s mnoha (v praxi 6 a více) měsíční implementací ERP systému ale výhody dané flexibilitou a nižší cenou jedné centralizované platformy převažují. Ostatně i v ČR, kde přístup „do it yourself“ je velmi silně zakořeněn, by například některá ministerstva mohla vyprávět. Pochopitelně ani , a další zavedení hráči nespí, a dnes také nabízí služby pod hlavičkou cloudu. Není ale nerozumné čekat, že společnosti, které jsou na tomto konceptu postaveny od začátku a netrpí zároveň konfliktem toho, že musí dál prodávat i klasická ne-cloudová řešení, budou rychlejší a urvou významnou část trhu, a mezi velkými firmami které softwarovému trhu dominují už desetiletí se objeví nová jména.