Tokio už dávno není drahé. Praha už dávno není levná. A Švýcarsko je pořád Švýcarsko. I tak by se dalo shrnout letošní vydání Mapping the World’s Prices 2026 od Deutsche Bank, které srovnává ceny v 69 světových městech – od nájmů a mezd přes cappuccino, veřejnou dopravu a McDonald’s až po ceny iPhonů.
Nejdražšími městy světa zůstávají Curych a Ženeva, za nimi následují Tel Aviv, New York a San Francisco. Švýcarsko tak potvrzuje svou pověst země, kde je drahé skoro všechno, ale zároveň patří k místům s velmi vysokými příjmy a silnou kupní silou.
Nejzajímavějším příběhem je ale Japonsko. Tokio bylo ještě v 90. letech symbolem extrémní drahoty. Dnes je tomu jinak. Stojí za tím hlavně slabý jen, dlouhé období nízké inflace a utlumený růst mezd. Japonsko jednoduše nezdražovalo tak rychle, jako zbytek světa, a jeho měna výrazně oslabila. Výsledek? Tokio je dnes v řadě kategorií překvapivě levné: večeře pro dva je dnes levnější než v Praze, přičemž ještě v roce 2012 byla dvakrát dražší. Nájem třípokojového bytu je zhruba čtvrtinový proti New Yorku a Japonsko je nejlevnějším místem na světě pro nákup iPhonu.
Japonsko tak nabízí mimořádně dobrý poměr ceny a kvality služeb, není proto divu, že dnes tolik láká i české turisty. Zažito osobně a návštěvu můžu všemi deseti doporučit!
Praha už naopak není levnou destinací. Podobně jako ve Varšavě nebo Budapešti se v poslední dekádě výrazně zvedly mzdy, ceny služeb i nemovitostí a region se posunul blíže západní Evropě.
Za posledních deset let vzrostly čisté mzdy v Praze o 120 %. Jenže bydlení zdražovalo ještě rychleji: ceny bytů vzrostly o zhruba 150 % a nájem třípokojového bytu o 115 %.
A pár perliček na závěr:
• Víno a káva? Řím. Má nejlevnější láhev vína v žebříčku a jedno z nejlevnějších cappuccin.
• Nejdražší McDonald’s? Tel Aviv. Ten se za poslední roky výrazně posunul mezi nejdražší města světa.
• Pražská MHD zůstává globálně velmi levná, zvlášť vzhledem ke kvalitě služeb.
• Nejdražší nemovitosti? Hongkong.
TRHY
Koruna
Přestože předběžný odhad růstu české ekonomiky za druhé čtvrtletí lehce zaostal za očekáváním (+0,4 % vs. 0,6 %), koruna setrvala na dostřel hranice 24,20 EUR/CZK. V rámci mediální ofenzivy členů bankovní rady vyrukoval Jakub Seidler, který se vyjádřil ve prospěch stability sazeb na srpnovém zasedání (v souladu s naším základním scénářem). Za pozornost však stojí jeho komentář k překvapivě svižné mzdové dynamice v prvním čtvrtletí (+8,1 % y/y), jež mohla obsahovat relativně hodně šumu vzhledem k probíhající změně metodiky. To dává tušit, že ve skutečnosti nemusí být cenové tlaky z trhu práce až tak silné – i proto bude klíčovým číslem pro budoucí rozhodování centrálních bankéřů právě vývoj mezd (3. září).
Eurodolar
Data za HDP z eurozóny a USA přiživila zisky eurodolaru, neboť evropský růst byl silnější, než se čekalo a ten americký naopak slabší. Dolaru rovněž včera odpoledne nesvědčily spekulace na to, že Japonsko intervenuje ve prospěch yenu (když pár USD/JPY se včera propadl skokově o několik figur níže).
Dnešním hlavním číslem bude inflace v eurozóně za červenec. Náš nowcast vidí inflaci nepatrně níže, ale pravdou je, že včerejší data ze Španělska a Belgie byla vyšší. Pokud by inflace byla vyšší než očekávání trhu, tak by si eurodolar mohl zisky podržet i v dalších dnech.