Řecko si prožívá „vlastní verzi Velké deprese“, která postihla Spojené státy a další ekonomiky na přelomu 20. a 30. let minulého století, prohlásil o víkendu řecký premiér Antonis Samaras u příležitosti návštěvy delegace amerických businessmanů v čele s bývalým prezidentem Billem Clinotnem. Srovnání základních ekonomických ukazatelů dává šéfovi řeckého úřednického kabinetu za pravdu. Země se potýká s podobnými hospodářskými potížemi, které před 80 lety na jedné straně Atlantiku vedly k nástupu nacistické diktatury a na druhé k bezprecedentnímu a nevratnému posílení role státu v ekonomice.
Od začátku recese - před čtyřmi lety - do konce letošního roku by mělo řecké HDP poklesnout zhruba o 20 %, přičemž v příštím roce ho podle odhadů Mezinárodního měnového fondu (MMF) čeká kontrakce o další 4 %. Bude se tak jednat o největší kumulativní pokles výstupu rozvinuté ekonomiky za poslední tři desetiletí. Řekové ve srovnatelném pětiletém období zaostanou jen krůček za 27% propadem amerického hospodářství mezi roky 1929 a 1933. Navíc není jisté, jestli se řecká ekonomika v roce 2014 vrátí na růstovou trajektorii.
„Úsporná opatření mají destruktivní efekt na daňové příjmy, což podkopává dosažení žádoucích výsledků,“ shrnuje problém Charles Dumas z londýnské konzultantské firmy Lombard Street Research. Šetření se podle něj ale vyhnout nelze, jelikož lidé nemají kupní sílu a deficity a nahromaděné dluhy hodit za hlavu nelze.
Snižování platů a penzí radikálně změnilo politickou mapu Řecka, což je patrné obzvlášť v Aténách a dalších velkých městech. Extrémní pravice, reprezentovaná antiimigrantskou stranou Zlatý úsvit, získala v posledních volbách 18 míst v třistačlenném parlamentu a podle posledních průzkumů je s podporou 14 % voličů třetí nejvýznamnější politickou silou v zemi. Na druhém konci spektra stojí hlavní opoziční strana Syriza s 71 poslaneckými mandáty, v níž se mísí socialisté se zelenými, trockisty, maoisty i eurokomunisty. Vládní koalice disponuje pohodlnou většinou 177 hlasů. Zatím.
„Zkušenost 30. let nás učí, že je třeba stimulovat ekonomiku,“ tvrdí Vassilis Monastiriotis, který přednáší na London School of Economics. Vzestup krajní pravice v Řecku podle něj není pomíjivým fenoménem, jenž zmizí s odezněním krize. Velké nebezpečí spatřuje v možném zhoršení vztahů se sousedním Tureckem, odvěkým rivalem Řecka, a také s Makedonií, která kvůli stejnojmenné řecké provincii dodnes nemá vyřešenou otázku oficiálního názvu státu, což jí brání ve vstupu do NATO.
Podle Federálního statistického úřadu ve Wiesbadenu německá ekonomika mezi lety 1929 a 1933 propadla o 34 % a nezaměstnanost vyvrcholila na 30 % práceschopného obyvatelstva. Na předkrizovou úroveň se Německo co do HDP dostalo až v roce 1937, stejně jako Spojené státy. Současná nezaměstnanost v Řecku přesahuje 25 %, mezi mladými je bez práce každý druhý.
Ohlédnutí za uplynulými lety v Řecku nejvíc připomíná báji o Sisyfovi, odsouzenému k věčnému a bezvýslednému tlačení balvanu na kopec. Když země v roce 2001 vstupovala do eurozóny, dosahoval roční výkon ekonomiky 165 mld. EUR v dnešních cenách. Po úvěrovém šílenství na 5% úrok se HDP o šest let později dostalo na vrchol 210 mld. EUR. Letos sestoupí na 171 mld. EUR (opět v konstantních cenách), tedy na stejnou úroveň jako před deseti lety. Veřejné zadlužení se mezitím zdvojnásobilo (alespoň podle řeckých statistik) a letos vyšplhá na 344 mld. EUR, což je téměř dvojnásobek HDP země. A to byla část dluhů Řecku odpuštěna.
Vláda musí nejnověji najít dalších 13,5 mld. EUR, které by mohla osekat z rozpočtu v příštích dvou letech. V únoru už v rámci snahy o získání další tranše z mezinárodní záchranné půjčky škrtla výdaje za 3,1 mld. EUR. Další půl miliarda EUR byla uzmuta zdravotnictví. Očekává se, že hranice pro odchod do důchodu bude zvýšena ze 65 na 67 let. Byla by tak vyšší než v Německu. „Řecko udělalo všechno, co mu nařídili, aniž by čehokoli dosáhlo. To je na tom to smutné,“ tvrdí Barbara Ridpath, která do roku 2008 řídila evropskou divizi ratingové agentury S&P .
Množí se důkazy o tom, že drastické škrty nemají takový dopad, s jakým analytici počítali, což naznačuje, jak málo toho ekonomie o pochodech ve skutečné ekonomice ví. MMF snížil prognózy vývoje řeckého HDP s odůvodněním, že výsledné efekty vládních úsporných opatření (tzv. fiskální multiplikátory) mohou být až třikrát vyšší, než se dříve odhadovalo. Kalkulace dopadů snah o redukci deficitů tak spíš než vědu připomínají věštění z karet a nejsou zas tolik vzdálené poměrům z 30. let, kdy americký prezident Herbert Hoover se svými poradci měřil tep ekonomiky pomocí počtu přepravených nákladních vagonů.
(Zdroje: Bloomberg, Reuters)