Guvernér Bank of England Mervyn King minulé úterý hovořil o tom, jaké jsou možnosti monetární politiky. Jeho pohled na tuto oblast je velmi potřebnou dávkou reality. Na základě japonských zkušeností varoval před důsledky růstu objemu špatných úvěrů. King nesouhlasí s tím, aby Bank of England v rámci programu kvantitativního uvolňování zrušila nakoupené vládní dluhopisy. A nad myšlenkou házení peněz z vrtulníků se jen pousmál. King prostě není zastáncem myšlenek na rychlé zbohatnutí.
Nejde ani tak o to, že by monetární politika byla neefektivní. Lidé od ní ale čekají příliš mnoho. Ti, kteří věří v návrat starých dobrých časů, zapomínají na jednu klíčovou věc. Během těchto časů byla ekonomická aktivita dosti pokřivena, protože jí táhnul boom na trhu nemovitostí, úvěrová bublina, neustále se zvyšující vládní zadlužení a to je asi tak všechno. První kola QE v Británii byla v souladu se snahou posunout ekonomiku k nové rovnováze. Libra oslabila, což mohlo podpořit exporty. Výsledkem však nakonec nebyl vyšší růst, ale spíše vyšší inflace. Oslabení libry totiž znásobilo efekt vyšších cen komodit, a to nebylo v plánu. Následoval negativní tlak na reálné příjmy, který proces oddlužení ještě ztížil.
Je možné, že další QE odvrací možnost opakování Velké deprese. Není ale jasné, zda nás může vrátit do slunečných dní předkrizové doby. Je dokonce možné, že nekonvenční politika vytvoří problémy, které návrat ke zdravému růstu naopak zpomalí. Týká se to tří hlavních oblastí. QE zplošťuje výnosovou křivku, což podporuje poptávku po úvěrech, zároveň se ale objevuje negativní dopad na ziskovost bank a následně na nabídku úvěrů. Na počátku 90. let Fed výnosovou křivku záměrně napřímil, aby banky „dal do pořádku“. Sledoval tedy politiku, která byla přesným opakem té dnešní. QE také způsobuje problémy v penzijních fondech, kterým současná hodnota závazků roste rychleji než hodnota aktiv. A nakonec je tu problém s oddělením fiskální a monetární politiky. King sice trvá na tom, že jsou stále naprosto oddělené, opak je ale pravdou. Vláda je schopná oddálit fiskální konsolidaci i kvůli politice Bank of England, která drží výnosy dluhopisů dole a vláda si tak může na financování deficitů levně půjčovat. QE tak chrání vládu před řeckou tragédií.
Možná, že by tedy nakonec měly skutečně vzlétnout vrtulníky s penězi. Roosevelt takovou politiku uplatnil ve 30. letech a zdálo se, že fungovala. Přišlo slušné oživení doprovázené vyšší inflací. Ta však byla přijatelná jen proto, že před ní panovala deflace. V současné situaci tomu tak ale není a obhájit zvýšení inflace je tedy složité. King proto postupuje správně, když varuje před limity, které monetární politika má.
Autorem je Stephen King, hlavní ekonom .
(Zdroj: FT)