Mistr na smrtelné posteli před posledním výdechem ještě stihne poradit žákovi: „Hlavně si nikdy nepořizuj kočku“. Po pohřbu mistra se žák obrátí k příteli zemřelého a ten mu vysvětlí: Tvůj mistr žil v mládí spokojeným životem, ten mu ztěžovalo jen velké množství myší, které se zabydlely v jeho chajdě. Sousedé mu tedy poradili, aby si pořídil kočku. Poté co tak udělal, kočka rychle vychytala všechny myši a začala trpět hlady. Rada sousedů – pořiď si krávu, bude mléko pro kočku i pro tebe, povede se ti líp. Zanedlouho po koupi krávy si musel pořídit i pole, aby ji uživil a začalo to na něho být moc. Na radu sousedů se oženil, aby to nemusel táhnout sám. Žena se ale nespokojí jen tak s nějakou chajdou …
Je to již pár let, co jsem zde tuto povídkoradu prezentoval jako úvod do pohledu na poptávkový základ moderních ekonomik. Dnes bych téma rád dále rozebral a z části přehodnotil. Pokud si představíme ekonomiku o deseti lidech, kde si každý vyrobí tak akorát pro sebe a tu a tam vypomůže sousedovi, nemusíme do ní modelovat růst na to, aby byli všichni materiálně zajištěni a spokojeni. Nákup kočky nám pak v konečném důsledku skutečně jen přidělá starosti. Začněme ale na tento základ věšet některé reálie:
Kovář vyrobí pluh a místo toho, aby snědl vola, použije ho na tah. Rázem ubude poptávky po rýčové práci a abychom ji nahradili, musíme ekonomika růst. Tj. musíme „vymyslet“ nějakou spotřebo-poptávku, která ho bude generovat. V bramborové ekonomice to jde jednoduše. Saturace našich potřeb ale dosáhla samého vrcholu Maslowova kopečku, práci stroji (tj. kapitálem) nahrazujeme dále a smysluplné nové poptávky ale není. A mechanismů, které vyžadují růst pro fungování našich ekonomik, je více. Potřebujeme tak často uspokojení rozmarů na straně jedné, aby bylo přes růst a udržená pracovní místa dosaženo naplnění základních potřeb na straně druhé.
Růstu je minimálně ve vyspělých ekonomikách možné dosáhnout z velké části jen díky popsanému kočkovému mechanismu. Alternativně můžeme říci, že je závislý na tzv. oniománii, neboli chorobnému nakupování. Je lehké filozofovat nad touto rozmarnou částí růstové spojky. A je pravdou, že z hlediska spokojenosti materiálně zajištěných je maslowovské šplhání výš a výš dobré tak akorát k tomu, abychom pochopili, že nikam nevede. Pokud chceme ale systém kritizovat, nesmíme zapomínat na druhou část oné spojky – jak bez růstu zajistit potřebné. Naivních řešení ve stylu sociálního inženýrství máme dost. Historie a i selský rozum ale ukazují, že tudy cesta nevede. Určitou odpovědí snad může být onen bájný severský model. Ten je ale ve své fungující formě jen třešničkou na dortu celkové společenské vyspělosti (viz Naše ekonomika na cestě ke skandinávskému státu...).
Globální ekonomika jako celek trpí masivním nedostatkem poptávky. Ten je nyní pravděpodobně z části cyklickým jevem. Stačí ale pohled na jednu sérii reklam v televizi, abychom viděli, že je i chronický. Prostě už to jde jen s notnou dávkou oniománie. Možná bychom ale ani tak neměli mistrovu radu brát. Možná je lepší si tu kočku koupit, pokud můžeme. Nebo radši hned dvě, protože důvody jsou také dva:
Některé zkušenosti jsou nepřenosné a zdá se mi, že to platí i zde. A druhý důvod můžeme ve výše popsané logice vnímat jako charitativní. Ať se mistrovo Tao vesele točí i v ekonomice: Můj nákup je vaší prací, vaše práce je vaším nákupem a ten je mou prací, která se mění v můj nákup.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.