Rusko v příštím roce dokáže udržet export ropy západním směrem na stávající úrovni, i když bude zároveň navyšovat vývoz do Asie přes nedávno spuštěný ropovod ESPO, prohlásil Igor Katsal, zástupce viceprezidenta společnosti Transněfť, která ovládá ruskou síť ropovodů.
Podle Katsala nehrozí situace, kdy by ropa určená pro západní exportní terminály byla odvedena na východ v zájmu naplnění ropovodu ESPO, jehož kapacita bude od příštího roku výrazně rozšířena. Export ropy západním směrem by měl v roce 2013 zůstat na meziročně nezměněné úrovni.
Hlavním zdrojem dodatečných dodávek pro asijský ropovod by mělo být obří pole Vankor v Krasnojarské oblasti, patřící státnímu těžaři Rosněfť. Výstup Vankoru by měl v příštím roce dosáhnout 25 mil. tun ropy, oproti letošním 18 mil. tun.
O navýšení dodávek ropy východním směrem se hlásí i ruské rafinerie na Dálném východě, avšak to by z vývozních terminálů odvedlo část objemů určených na lukrativní prodej na asijských trzích. Transněfť už oznámila, že rafinerie Komsomolsk poblíž Vladivostoku ropu navíc nedostane.
Rusko je po Saúdské Arábii druhým největším exportérem ropy. V roce 2011 za hranice vyvezlo téměř polovinu domácí produkce - 247 milionů tun. Mezi lety 2000 a 2004 export vzrostl o neuvěřitelných 100 milionů tun, od té doby ale stagnuje, i když těžba mezi lety 2004-2011 narostla ještě o 50 milionů tun. Důvodem byl nárůst objemu zpracované ropy v Rusku samotném.
ESPO vede z východosibiřské přečerpávací stanice Tajšet a poté se táhne 4857 kilometrů k terminálu Kozmino u břehů Tichého oceánu. O jeho významu svědčí slova ruského prezidenta Vladimira Putin, který při slavnostním spuštění ropovodu prohlásil, že se nejedná o „pouhé potrubí, ale o geopolitický projekt“. Stavba ropovodu byla po několika odkladech zahájena v roce 2006 a první část, končící v ruském Skovorodinu (stále tisíce kilometrů od pobřeží), byla dokončena o tři roky později. V roce 2011 byla dobudována odbočka ze Skovorodina do čínské rafinerie v Daqingu, čímž byly obě země poprvé propojeny ropovodem.
Zdroj: Russia Now
Kapacita první fáze ESPO činí 30 milionů tun ročně, čínská odbočka může ročně přepravit až 15 milionů tun ropy. Ve druhé fázi byl ropovod doveden až ke Kozminu (zatím se ropa od Skovorodina do Kozmina přepravovala po železnici) a po celé trase rozšířen. K prosinci roku 2012 bylo dobudováno potrubí až k Pacifiku a napuštěno technickou ropou. Prozatím má ESPO v Kozminu kapacitu 30 milionů tun ročně, ale postupně by mělo být rozšířeno tak, aby na trase Tajšet-Skovorodino mohlo pojmout 80 milionů tun ročně a dál ke Kozminu 50 milionů tun ročně. Do ropovodu je zatím pouštěna výhradně vysoce kvalitní východosibiřská ropa s nízkým obsahem síry (do 0,65 %; Urals obsahuje kolem 1,3 % síry).
Ruská vláda se snaží ropné společnosti k naplnění kapacity ropovodu ESPO přimět fiskálními pobídkami. Od listopadu roku 2009 u 22 polí ve východní Sibiři, která produkují ropu s nízkým obsahem síry, zrušil vývozní cla. Málo sirnaté ESPO (tak se nový druh ruské ropy oficiálně jmenuje) je pro své kvality v Asii velmi oblíbené, jelikož se ze směsi dá rafinací získat hodně dieselu. Strategie ruské vlády podle dostupných ukazatelů funguje: od začátku provozu v roce 2010 pracuje Kozmino na plnou kapacitu a ročně odbaví 15 milionů tun ropy; dalších 15 milionů tun odebírá od roku 2011 Čína přes odbočku do Daqingu. Za prvních deset měsíců se Asie na ruském ropném vývozu podílela z 18,5 %. Transněfť plánuje, že v příštím roce přes Kozmino vyvézt 25 mil. tun ropy.
V exportu na západ Rusko jako hlavní prioritu vytyčilo snížení závislosti na tranzitních zemích. Tato politika je beze zbytku implementována a bohužel má negativní důsledky pro budoucnost Družby. Původně byly pro vývoz ropy přes Baltské moře využívány terminály v Lotyšsku a Litvě (Ventspils, Butinge). Ty ale postupně nahradil terminál Primorsk severně od Petrohradu, který byl zprovozněn spolu s ropovodem BPS-1 v roce 2001. Kapacita ropovodu i terminálu byla postupně navyšována až na zhruba 70 milionů tun ročně.
Od ledna začal navíc fungovat druhý ruský terminál v Baltském moři – Usť-Luga, k němuž vede nově postavený ropovod BPS-2. Ten se od Družby odděluje těsně před běloruskou hranicí. Právě toto téměř tisíc kilometrů dlouhé potrubí letos nejvíce zamíchalo kartami v dodávkách ropy do střední Evropy. Svou kapacitou 30 milionů tun ropy ročně jednak ulevilo plně vytíženému BPS-1 a terminálu v Primorsku a jednak jako alternativa dodávek přes Družbu poskytlo ruským těžařům nástroj nátlaku na středoevropské rafinérské skupiny, hlavně Českou rafinérskou.
Zatímco ještě v roce 2009 prošlo ruskou částí Družby kolem 80 milionů tun ropy, letos to podle posledních odhadů mělo být kolem 62 milionů tun (část z toho ale tvoří kazašská produkce).
(Zdroje: Transněfť, Reuters, Eurasia Daily Monitor, Něfťegazovaja Vertikal, RIA Novosti)