Neschopnost adaptovat se na klimatické změny, přetrvávající extrémní počasí a velká systémová finanční selhání, to jsou jen tři z padesáti významných rizik, která každoročně monitoruje Zpráva o globálních rizicích Světového ekonomického fóra (WEF). Zdá se jen přirozené hledat mezi nimi spojitosti, zejména poté, co „superbouře“ zavřela loni v říjnu Wall Street. Zpráva nám připomíná, kolika různými způsoby se systémy v našem provázaném světě nevyhnutelně navzájem ovlivňují.
Ještě důležitější však je, že zpráva varuje před riziky několikanásobného systémového selhání. Mezi dva nejzákladnější světové systémy například patří ekonomika a životní prostředí; jejich vzájemné působení je tématem první ze tří případových studií rizik obsažených v letošní zprávě.
Tisíc expertů, kteří odpověděli na každoroční průzkum vnímání globálních rizik, na němž je zpráva WEF založená, označilo za největší ekologický problém v nadcházejícím desetiletí adaptaci na klimatické změny. To odráží širší posun v uvažování o klimatu, charakterizovaný rostoucí smířeností s faktem, že jistá míra globálních teplotních změn je nevyhnutelná a musíme se na ni lokálně adaptovat – například posílením klíčových infrastrukturálních systémů s cílem zvýšit jejich odolnost vůči extrémním meteorologickým jevům.
Těmto ekologickým problémům však čelíme v době přetrvávající ekonomické slabosti. Globální růst zůstává pomalý, a protože měnová a fiskální politika mají na hospodářské zotavení omezený dopad, nemají vlády dost prostředků ani odvahy prosazovat velké projekty. Není tedy překvapením, že námi dotazovaná skupina zařadila chronické fiskální nerovnováhy na druhé místo mezi 50 globálními riziky, které se v příštích deseti letech budou s největší pravděpodobností projevovat.
Silná ekonomika dává prostor k investicím do adaptací na klimatické změny a ekologická stabilita zase zajišťuje potřebnou volnost k řešení ekonomických problémů. Pokud se oba systémy ocitnou současně pod tlakem, je to, jako když se letadlu uprostřed letu porouchají oba motory.
Druhá případová studie se zaměřuje z jiné perspektivy na úvahy o systémech. Co se stane, když zdánlivě „malý“ systém – například sociální média – vyvolá „velkou“ geopolitickou krizi? Vzhledem k rostoucímu dosahu sociálních sítí se mohou informace téměř okamžitě šířit do celého světa.
Výhody tohoto stavu jsou dobře zdokumentované, avšak rizika dezinformací nikoliv. Vezměme si případ, kdy v reálném světě začne někdo v přeplněném divadle křičet: „Hoří!“ Mohlo by se něco podobného stát i v digitálním světě, kde dezinformační jiskra vyvolá požár a napáchá spoušť dříve, než vyjde najevo pravda?
Třetí případová studie obsažená ve zprávě se zaměřuje na to, co se stane, když v souvislosti s určitým životně důležitým systémem podlehneme přehnanému uspokojení. Neustálé inovace v oblasti lékařské vědy v posledních sto letech u nás například vyvolávají dojem, že naše zdravotnické systémy se nikdy nemohou vrátit o krok zpět. Experty však stále více znepokojuje možnost vypuknutí pandemií způsobených bakteriemi rezistentními vůči všem současným antibiotikům, přičemž náš systém duševního vlastnictví nedokáže vytvářet dostatečné podněty k vývoji nových druhů antibiotik. Generální ředitelka Světové zdravotnické organizace varovala, že pokud se svět vrátí do preantibiotické éry, mohou se i pouhý škrábanec nebo infekce krku opět stát potenciálně smrtelnými.
Každý z těchto případů podtrhuje potřebu zamyslet se nad otázkou, jak zvýšit odolnost systémů, což znamená, že systémy nelze posuzovat izolovaně. Jednak jsou totiž zasazené do větších systémů, a jednak se samy skládají z menších podsystémů. A zatímco v ideálním případě by se globální rizika setkávala s globálními reakcemi, skutečnost je taková, že se tato rizika projevují hlavně na národní úrovni a jednotlivé státy je musí řešit do značné míry samy. Musíme tedy vyhodnocovat odolnost států tím, že budeme pravidelně hodnotit klíčové podsystémy uvnitř nich.
WEF vyvíjí v současné době metriku, která by mohla vyhodnocovat národní podsystémy na základě pěti faktorů odolnosti – nadbytku, robustnosti, nápaditosti, schopnosti reakce a schopnosti zotavení – kombinováním dat založených na vnímání respondentů s veřejně dostupnými statistickými daty. První data založená na vnímání, která fórum nashromáždilo, ukazují na význam vůdcovských schopností, průhlednosti, efektivity a dobrých vztahů mezi zainteresovanou veřejností a soukromým sektorem.
Vývoj této metriky je teprve v počátečním stadiu, ale konečným cílem je vyvinout praktický diagnostický nástroj, který by fungoval jako „magnetická rezonance“, díky níž by národní představitelé vyhodnocovali odolnost svých zemí vůči globálním rizikům. Odhalením skrytých slabin, které mohou tradiční metody vyhodnocování rizik opominout, můžeme identifikovat strukturální reformy, změny chování a strategické investice, jež jsou pro zvýšení odolnosti nezbytné.
Z výsledku by měla přímý prospěch nejen každá jednotlivá země ochotná se do tohoto procesu zapojit. Vyplývaly by z něj také zrychlené inovace v oblasti globálního řízení, které v zájmu zachování celistvosti našich nejklíčovějších systémů potřebujeme více než kdykoliv dříve.
Lee Howell je členem řídícího výboru Světového ekonomického fóra.
Copyright: Project Syndicate, 2013.