Ruský těžař Rosněfť výrazně navýší dodávky ropy do Číny. Státem kontrolovaná společnost se na tom dohodla s čínským koncernem CNPC u příležitosti návštěvy nového čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě. Podepsaný kontrakt vytyčuje podmínky dodávek ropy na 25 let. Krom plateb předem Rosněfť obdrží výhodný úvěr 2 mld. USD od China Development Bank.
Rusko nyní přes odbočku dálněvýchodního ropovodu ESPO do Číny dodává 15 mil. tun ropy ročně. Podle nové smlouvy bude letos tento objem zvýšen o 0,8 mil. tun a postupně by se měl vyšplhat na 31 mil. tun ročně. Dodatečný vývoz by měl být zabezpečen několika směry, jelikož kapacita nedávno dostavených ropovodů v asijské části Ruska může být navyšována pouze postupně.
Čínský gigant CNPC se také stane novým partnerem Rosněfti při průzkumu a otvírání perspektivních ložisek ropy a plynu v ledových vodách ruské Arktidy, a to na třech blocích v Barentsově a Pečorském moři. Přístup k potenciálně obrovským zásobám skrytým hluboko v kontinentálním šelfu zatím v Rusku mají jen státní Rosněfť a , a proto je pro zahraniční zájemce nezbytné uzavřít partnerství právě s nimi. Rosněfť už se o několik průzkumných licencí podělila s norským Statoilem a italským koncernem . Nejvíc bloků ale dala k dispozici americkému těžaři Mobil. S Číňany hodlá krom šelfu spolupracovat i na osmi suchozemských ložiscích v Rusku.
O zvýšení importu ropy z Ruska se Čína snaží už delší dobu, i kvůli plánům CNPC a Rosněfti na výstavbu nové rafinerie v přístavním městě Tianjin. Velký závod by měl ročně zpracovat 10 mil. tun ropy. Současný kontrakt na dodávky 15 mil. tun přes ropovod byl podepsán v roce 2009 s platností na 20 let. Rosněfť tehdy zasáhl prudký propad cen ropy v reakci na finanční a hospodářskou krizi, a proto jí čínská nabídka úvěru 25 mld. USD na financování výstavby ropovodu a zaplacení dodávek předem přišla velmi vhod. Ropu přes čínskou odbočku z ESPO však Rosněfť musí dodávat s mírnou slevou oproti cenám v pacifickém přístavu Kozmino, kde ESPO končí.
Ropovod ESPO
Zdroj: The Telegraph
Šéf Rosněfti Igor Sečin ještě před podpisem kontraktů prohlásil, že v „reálné perspektivě“ je možné zvýšení vývozu do Číny až na 50 mil. tun ročně. Přírůstky by měly být zabezpečeny přes tankery z Kozmina, rozšíření čínské odbočky Skovorodino-Mohe (viz obrázek) a také přes kazachstánské ropovody.
Ambiciózní plány Rosněfti, která se minulý týden po pohlcení konkurenční TNK-BP stala největším veřejně obchodovatelným těžařem na světě, by však mohly v každém z uvedených směrů narazit. Zvýšená čínská kvóta v Kozminu by omezila objem ropy ponechaný pro aukční obchodování, a tedy i prémii za velmi kvalitní ropu ESPO s malým obsahem síry. K rozšíření odbočky Skovorodino-Mohe by zase musely být urychleny průzkumné a těžařské práce na ložiscích ve východní Sibiři, jejichž zásoby ještě navíc nebyly potvrzeny.
Nejsnazší se prozatím jeví kazachstánská cesta, v jejímž rámci by od roku 2014 přes swapové operace měl být zajištěno dodatečných 7 mil. tun ropy pro Čínu. Zdroje deníku Kommersant nicméně tvrdí, že vůči této variantě má výhrady jak Kreml, tak úřad vlády, takže se ještě bude muset projednat. Nejpravděpodobnější se zatím jeví varianta rozšíření odbočky Skovorodino-Mohe. Ke zvýšení dodávek mohou být využity východosibiřské vrty TNK-BP. Analytik Raiffeisenbank Andrej Poliščuk považuje rozšíření strategické spolupráce Rosněfti s CNPC a orientaci na východní trhy za pozitivní krok. Do pěti až sedmi let by podle něj dodávky skutečně mohly dosáhnout 50 mil. tun, což by odpovídalo zhruba 20 % celkového ruského ropného exportu.
Zemní plyn
Číňané v Moskvě podepsali i memorandum o zásobování zemním plynem. CNPC se s Gazpromem předběžně dohodla na 30letém kontraktu o objemu 38 mld. m3 plynu ročně se začátkem dodávek v roce 2018. Surovina by měla být přepravována po plánovaném plynovodu Síla Sibiře, který by měl z Jakutska přivádět plyn přes Chabarovsk a Vladivostok. Dodávky mohou být nakonec zvýšeny na 60 mld. m3 plynu ročně.
Původní rusko-čínské memorandum z roku 2009 předpokládalo objemy ve výši 68 mld. m3 plynu přes dvě potrubí – zmiňované dálněvýchodní a dále plynovod Altaj, který měl vést na západ Číny. Na konci minulého roku však byla jednání o obou směrech rozdělena. Síla Sibiře nakonec dostala přednost, jelikož umožní zásobovaní dálněvýchodních ruských regionů a také plánovaného exportního terminálu na zkapalněný plyn (LNG) ve Vladivostoku.
Poslední překážkou uzavření rusko-čínských plynových dohod je cena. dlouhodobě trvá na tarifech obdobných těm na evropských odbytištích, čínská strana odmítá navázání cen na ropu a požaduje zohlednit trh LNG či uhlí. V poslední době se však původní rozdíl (kolem 100 USD za 1000 m3) snižuje, jelikož ceny v Evropě kvůli zhoršující se hospodářské situaci a novým dodavatelům LNG klesají (Gazprom si letos hodlá účtovat zhruba 366 USD za 1000 m3) a v Asii rostou. „Do konce roku bychom se mohli sejít,“ sdělil jeden z vyjednavačů ruskému týdeníku Vlasť. pravděpodobně na stavbu plynovodu od Číňanů dostane půjčku, která se poté bude odečítat od ceny dodávané suroviny. Náklady projektu jsou odhadovány na 40 mld. USD.
Rozvoj energetické dimenze rusko-čínských vztahů je i odpovědí Moskvy na zhoršující se politické a obchodní prostředí v Evropě. Kvůli špatné hospodářské situaci na hlavním ruském odbytišti stagnuje poptávka po ropě a ještě víc po plynu. S rostoucím počtem LNG terminálů se také na kontinent dostává stále více levného plynu nakoupeného přes swapové kontrakty, což Rusy tlačí ke snižování cen. Gazpromu navíc kvůli liberalizačnímu tažení Evropské unie v energetice hrozí nucený prodej aktiv a ztížený přístup k perspektivním trhům mimo „spřátelené“ země typu Německa nebo Itálie. Kreml na trend hodlá reagovat zvyšováním orientace na východní trhy. „Všechna nová potrubí po dokončení South Streamu budou směřovat pouze do Asie či k Tichému oceánu. Kontrakty se spotřebiteli musíme uzavřít co nejrychleji,“ objasňuje uvažování ruského vedení jeden z kremelských úředníků.
(Zdroje: Kommersant, Vlasť, WSJ, The Telegraph)