Když slyším, jak dnes někdo na CNBC používá výraz „jenový carry trade“, přeji si, aby se ho zeptali, zdali vůbec ví, o čem mluví. Pravděpodobně se tak nikdy nestane, i když většina diskutujících nechápe, v čem tkví podstata tohoto obchodu.
V polovině 90. let bylo stále jasnější, že agresivita japonské centrální banky BOJ se razantně zvýší. Musela totiž bojovat se zhoršujícím se problémem deflace. Sazby se tak rychle dostávaly k nule, zatímco v USA se blížily k 5 %. Vlivní ekonomové, včetně toho, jehož jméno se dnes nesmí vyslovovat, apelovali na Japonsko, aby oslabilo svou měnu a zvýšilo tak inflační očekávání. Jak se v takové situaci zachovaly hedge fondy? Jednoduše. Otevíraly krátké pozice na jenu a dlouhé na dolaru. Nejenže mělo přijít oslabení jenu, ale existoval i velký úrokový diferenciál, který ziskovost celého obchodu výrazně zvyšoval. Jinak řečeno, bylo tu tzv. pozitivní carry. Na to, abyste byli ztrátoví, by se musel kurz jenu proti vám pohnout o více než 5 %. Pozitivní carry se stalo významnou částí realizovaných zisků a brzy se stalo známým jako „jenový carry obchod“. Mezi lety 1995 – 98 se přitom kurz jenu dostal z 80 na 140 a vzpomínky na toto období jsou pro hedge fondy stále důvodem, proč mají tak rády dlouhé pozice na USDJPY.
Popsaný carry trade nebyl mimo investiční komunitu znám až do roku 1998. Ruská krize ale přinesla změnu, protože se ukázalo, kolik investic bylo financováno krátkými pozicemi na jenu. Výraz carry trade se pak stal široce používaným. Dokonce do té míry, že se snad o každé krátké pozici na jenu či jakékoliv jiné měně země, která má sazby o něco níž, hovoří jako o tomto obchodu.
Důvodem je fakt, že jeho používání budí dojem, že hovoří odborník, a situace hrubě odpovídá tomu, co carry trade skutečně je. Dnes ale není rozdíl v sazbách v USA a Japonsku významný, podobné je to mezi Japonskem a eurozónou. Investoři otevírají krátké pozice na jenu proto, že čekají jeho oslabení a carry v tom nehraje žádnou roli. Bylo by tomu tak, pokud by většina realizovaných zisků pocházela z úrokového diferenciálu, jinak řečeno, jestliže cenová volatilita leží relativně k úrokovému diferenciálu nízko. Například rozdíl mezi sazbami v USA a v Austrálii dnes dosahuje asi 3 %. Volatilita tohoto páru je sice ve srovnání s historickým standardem nízká, dosahuje ale asi 10 %. To znamená, že ziskovost je dána hlavně pohybem kurzu. Můžeme říci, že tento obchod má pozitivní carry, ale ne, že jde o carry trade. Takové obchody se dělaly například v době, kdy byly měny rozvíjejících se ekonomik navázány na dolar a zároveň byly v těchto ekonomikách vysoké sazby. Ty dny jsou už ale pryč.
(Zdroj: Behavioral Macro, Mark Dow)