Rosněfť, největší veřejně obchodovatelný těžař ropy na světě, si s konečnou platností zajistila významnou dodavatelskou přítomnost v Česku. Ruským státem kontrolovaný kolos, který nedávno s polskou podepsal dohodu o dodávkách 8 mil. tun ropy do českých rafinerií do roku 2016, získal od konkurenčního soukromého Lukoilu přístup k potřebným kapacitám ropovodu Družba. Zprávu o tom přinesl deník Kommersant s odvoláním na informovaný zdroj.
Dohoda Rosněfti umožní zásobovat obě rafinerie České rafinérské, jejichž největším akcionářem je s 51% podílem kontrolovaný Orlenem. Využívat k tomu bude kvótu Lukoilu, který dosud do Česka dodával zhruba 2,4 mil. tun ropy ročně. „Ministerstvo energetiky na žádost obou společností urychleně provedlo změny ve vývozním schématu,“ tvrdí zdroj Kommersantu.
Výměnou za českou kvótu prý Rosněfť Lukoilu poskytla dodatečné kapacity ve třech různých směrech. Jedná se o dálněvýchodní přístav Kozmino, kam ústí nedávno dokončený sibiřský ropovod ESPO; terminál Usť-Luga v Baltském moři, který byl zprovozněn loni; a také vedlejší exportní terminál v Primorsku. Do každého směru bude moci poslat 800 tisíc tun ropy ročně.
Podle společnosti Transněfť, která spravuje ruskou ropovodní síť, bylo v prvních dvou kvartálech do Česka vyvezeno po 940 tisících tunách ropy. Ve třetím kvartále plánovaný objem dodávek činí 1,2 mil. tun. Krom Lukoilu má k nám surovinu z východu dodává státní něfť, přičemž každá ze společností disponuje maximální kvótou 600 tisíc tun ropy za kvartál.
Dohoda s Rosněftí znamená pro tuzemský rafinérský trh zásadní obrat. Dosud podíl ropy proudící z východu setrvale klesal, a loni kvůli sporům o ceny dokonce Družba na několik měsíců téměř vyschla. Za prvních 10 měsíců roku Družbou přiteklo pouze 2,2 mil. tun. Vůbec poprvé tak větší množství ropy doputovalo ze západu přes ropovod IKL, který vede od německého Ingolstadtu, kde se napojuje na transalpské potrubí TAL ústící v italském Terstu.
Jenže snaha o přesměrování co největšího množství importu západním směrem narazila na nedostatečnou kapacitu TALu. Ten začaly ve vyšší míře využívat německé a rakouské rafinerie a provozovateli českých ropovodů Mero k zajištění dodatečných dodávek nepomohla ani koupě 5% podílu v TALu. Spoluvlastníky alpského ropovodu jsou i akcionáři jím zásobovaných rafinerií, přičemž 5% podíl dostatečnou kvótu v ropovodu Česku nezajišťuje. Naděje na konec závislosti na Družbě se ukázaly liché.
Změněný postoj reflektovalo prohlášení bývalého premiéra Petra Nečase, který na nedávné návštěvě v Rusku uvedl, že 50 let staré potrubí považuje za „významnou ropovodní magistrálu“. Obrat zpátky na východ umožnila i snaha Rosněfti o uzavírání dlouhodobých kontraktů a expanzi na nové exportní trhy. Vzhledem k tomu, že průměrná spotřeba České rafinérské v posledních letech činí 7 mil. tun ropy ročně, pokryje Rosněfť kolem 35 % tuzemské poptávky. Její podíl by mohl ještě vzrůst. Snaží se totiž uzavřít podobné dohody i s dalšími vlastníky České rafinérské, britsko-nizozemskou skupinou (16,3 %) a italskou (32,45 %).
Zdroje z ruského ropného sektoru potvrzují, že výměny exportních kvót jsou běžnou záležitostí, ovšem většinou se týkají menších objemů. Podle analytika Ivana Anaškina ze společnosti Investkafe Česko platí za barel ruského Uralsu o 3-5 USD víc než průměr Evropy, takže je jeho zásobování lukrativní záležitostí. Ani by však na výměně neměl tratit. Díky kvótě v ESPO totiž získal větší přístup na asijské trhy, které také patří k prémiovým.
Výraznější zapojení Rosněfti do českého dovozu ropy může také souviset s ruským zájmem o případné dodávky strategické suroviny dál na západ, do Německa. Právě Rosněfť v roce 2010 nakoupila 50 % akcií rafinérského konglomerátu Ruhr Oel s podíly v pěti rafineriích, a patří jí tak 10 % německých zpracovatelských kapacit. Těžař se mimo jiné stal akcionářem rafinerií Miro v Karslruhe a dále Neustadt a Vohburg v Bavorsku. Ty byly také zasaženy zmiňovanou nedostatečnou kapacitou v TALu, která loni v říjnu dolehla na řadu rafinerií ve střední Evropě. Jižní větev Družby a IKL by jim mohly sloužit jako alternativní zásobovací koridor.
Rusové dávali již dříve najevo snahu dosáhnout toho, aby ropovod IKL mezi Bavorskem a Českem přepravoval jejich ropu také opačným směrem do Bavorska právě pro potřeby tamních rafinerií. Češi odpovídali, že je to možné pouze v případě vybudování dalšího paralelního potrubí, ale Mero by potřebovalo záruku, že se investice vyplatí.
Dlouhodobá dohoda s Rosněftí je důležitá i kvůli všeobecnému poklesu dodávek ruské ropy do Evropy. Přispívají k tomu dva faktory. Jednak růst dodávek východním směrem, zejména do Číny, a rovněž skutečnost, že ruské energetické firmy při vývozu čím dál více preferují ropné produkty na úkor surové ropy. Ruské rafinerie v současnosti zpracovávají více než pět milionů ropy denně, což představuje zhruba 25% nárůst od roku 2005.
Rosněfť přechází na dlouhodobé kontrakty ve snaze zajistit si spolehlivé zdroje na financování své poslední akvizice – konkurenčního těžaře TNK-BP, který byl trojkou na ruském trhu. Na zaplacení akvizice si Rosněfť během několika měsíců dokázala obstarat přes 50 mld. USD. Zhruba 30 mld. USD z toho tvoří úvěry od zahraničních bank, další 3 mld. USD společnost získala z listopadové emise eurobondů. V únoru těžař uzavřel dlouhodobý kontrakt na dodávky 67 mil. tun ropy s obchodníky a Vitol, za něž dostane předem 10 mld. USD. Poté na domácím trhu umístil dluhopisy v hodnotě 30 mld. RUB a dalších 185 mld. RUB poskytl formou úvěru Gazprombank. Další peníze Rosněfť dostane od čínského koncernu CNPC za dodatečný export ropy do Číny.
Právě po pohlcení konkurenta se Rosněfť stala světovým lídrem nejen v těžbě, ale i v prokázaných zásobách ropy. Ruský gigant disponuje necelými 4 miliardami tun ropy v zásobách a těžit hodlá kolem 235 mil. tun ročně (4,5 barelů denně). Americký Mobil, dosavadní veřejně obchodovatelná ropná jednička, má v rozvaze 3,4 mld. tun zásob a těží kolem 225 mil. tun ročně. Co se objemu zpracované ropy týče, Rosněfť zatím za americkým rivalem výrazně zaostává. Zatímco disponuje rafineriemi o roční kapacitě 311 mil. tun ropy, Rosněfť vlastní zpracovatelské kapacity v rozsahu 91 mil. tun. Saúdskoarabské Aramco denně vytěží kolem 10 mil. barelů ropy.
(Zdroje: Kommersant, RIA Novosti, FT, Bloomberg, ČTK, Eurasia Daily Monitor)