V mnoha zemích se nyní debatuje o změně imigrační politiky. Jedním z klíčových bodů této diskuse je to, jak přilákat více vzdělaných zaměstnanců, kteří mohou pomoci řešit problém nedostatku pracovní síly a podpořit inovace. Podle našich odhadů dostalo 30 % držitelů Nobelovy ceny tuto cenu v době, kdy nežili v zemi svého původu. Zdaleka nejpopulárnější zemí z hlediska migrace vynálezců a vědců jsou Spojené státy. Podle dat týkajících se množství patentů v nich sídlí 57 % vynálezců, kteří nežijí v zemi svého původu. Počet vynálezců, kteří přesídlili do USA, je patnáctkrát větší než počet amerických vynálezců, kteří přesídlili do zahraničí.
Přistěhovalci tvoří v USA 18 % celkového počtu vynálezců v USA, v některých malých evropských zemích je tento poměr ještě vyšší. V Belgii dosahuje 19 %, v Irsku 20 % a ve Švýcarsku dokonce 38 %. Vysoké je toto číslo ale i ve Velké Británii (12 %), v Německu, Francii, Itálii a Španělsku se tento poměr naopak pohybuje jen mezi 3 – 6 %. V Japonsku pak dokonce klesl na méně než 2 %. Následující mapa ukazuje hlavní migrační cesty vynálezců ve světové ekonomice. Zdrojem pro USA jsou v tomto smyslu zejména Čína a Indie. V menší míře pak Rusko. Čísla uvádí počet migrantů (v tisících) v daném koridoru v letech 2001–2010:
Migraci vynálezců a vědců ovlivňují často stejné faktory, které mají rozhodující vliv na migraci celkovou. Najdou se ale některé zajímavé rozdíly. Vědci a vynálezci jsou například obvykle lépe informovaní o pracovních příležitostech v zahraničí, jsou schopni se lépe adaptovat a překonat právní překážky spojené s přesunem do jiné země. Otázkou zůstává, proč se například přesouvají někteří vědci z Německa do USA, zatímco jiní putují opačným směrem. Příčinou může být oborová specializace, ale konečnou odpověď ještě neznáme.
Uvedené je výtahem z „The global race for inventors”, autorem je Carsten Fink, Ernest Miguelez, Julio Raffo.
(Zdroj: VOX)