Když někdo kritizuje výši platů v některé obchodované společnosti, často se mu dostane námitky, že ceny jejích akcií rostou, a to je dobrým důvodem pro růst platů vedení společnosti. Tento argument tedy říká, že pokud se akcionáři těší ziskům, nemají co mluvit do toho, jaké odměny dostává management firem. Stále více odborníků ale tvrdí, že tato logika neplatí.
Profesor financí na Stern School of Business Aswath Damodaran patří mezi ty, kdo se domnívají, že příliš mnoho společností se při stanovení odměn ředitelů řídí tím, jak se chová cena akcií. „Pevně věřím v trh, někdy ale musíme věnovat větší pozornost tomu, co management skutečně udělal pro to, aby cena akcie rostla,“ uvádí Damodaran. Podle jeho názoru by měla být větší pozornost věnována tomu, na jakých projektech vedení firem pracuje a jaké návratnosti kapitálu firma dosahuje.
Nell Minow z GMI Ratings k problému uvádí, že 70 % odměn plynoucích z opcí generuje celkový pohyb trhu a ředitelé jsou tedy placeni za to, že se „vezou s celým trhem, namísto toho, aby se snažili vyhrát“. Za takový stav nesou vinu i samotní akcionáři, protože ti současný systém podporují. Nejlepším měřítkem schopností managementu je podle Marka Van Clieafa z Organizational Capital Partners čistá návratnost investovaného kapitálu. Tedy to, jaké zisky firma generuje ze svého investovaného kapitálu poté, co z celkových zisků odečteme i náklad tohoto kapitálu. Jde o jednoduchý koncept, jen málo firem ho ale využívá. Namísto toho stále dominuje to, jaké zisky generuje cena akcie, přestože ta může růst i v případě, že firma po delší dobu nepokrývá svůj náklad kapitálu.
Extrémním příkladem toho, jak se návratnost kapitálu pohybovala pod jeho nákladem, byla společnost WorldCom, která v roce 2002 zkrachovala. Její návratnost kapitálu se pohybovala mezi 2,23 % – 9,5 %, její náklad kapitálu ale převyšoval 10 %. Po většinu doby existence této firmy ale cena jejích akcií rostla. Ačkoliv jde o mimořádný příklad, poučení je jasné: Cena akcie ne vždy reflektuje ekonomickou přidanou hodnotu. V takových případech můžeme hovořit o „hodnotových mýtech“, protože na povrchu se podle rostoucí ceny akcie zdá, že dochází k vytváření hodnoty, ve skutečnosti tomu tak ale není.
(Zdroj: NYTimes)