Podaří se nám udržet otevřenou globální ekonomiku a zároveň klidnit tenze mezi autokracií a demokraciemi v prostředí relativní ekonomické stagnace? Tato otázka zněla během růstu moci Německa na konci 19. století. A v souvislosti s růstem vlivu komunistické Číny zní i dnes. Nedůvěra je nyní vysoko stejně, jako tomu bylo tehdy a Stejně jako v minulosti přicházejí kroky, které sebou nesou riziko konfliktu. Víme, jak to celé skončilo v roce 1914. Jak to skončí o století později?
Čína se rozhodla, že vytvoří zónu vzdušné obrany v oblasti, která byla doposud pod kontrolou Japonska. Evidentně jde o provokativní krok, protože zóny vzdušné obrany těchto dvou zemí se nyní překrývají. Ani Japonsko, ani Jižní Korea novou zónu neuznávají, stejné je to se Spojenými státy, které jsou smluvně zavázány pomoci Japonsku v případném konfliktu. Čína se zase zdá být připravena k obraně své zóny. Spojené státy také naznačily, že komerční linky by čínským požadavkům měly vyhovět, aby se vyhnuly nebezpečí ztráty nevinných životů.
Čínský krok každopádně vyvolává riziko náhodného konfliktu. Co by se stalo, kdyby na sebe začaly střílet japonské a čínské bojové letouny? Co kdyby čínský letoun vystřelil na civilní letadlo? Smíšené signály, které vysílají Spojené státy, mohou toto riziko ještě zvyšovat. Z doby před první světovou válkou také víme, že zažehnout konflikt může i zdánlivě nevýznamný incident. Evropa se z pohromy, kterou první světová válka přinesla, nikdy nezotavila a vše skončilo ještě horším konfliktem o 25 let později. Dnes stojí v čele Číny asertivní nacionalista, v čele Japonska je tomu podobně. Hrozí tu tedy opět riziko katastrofy, která sice stále není pravděpodobná, ale její pravděpodobnost je vyšší než před pouhým měsícem.
V roce 1911 poslalo Německo válečnou loď k Maroku, cílem bylo otestovat vztahy mezi Francií a Británií. Jejich spojenectví bylo tímto krokem nakonec posíleno, to samé se dnes pravděpodobně stane mezi Japonskem a Koreou na straně jedné a Spojenými státy na straně druhé. Spojeným státům ale dělají čínské pokusy o zvýšení moci v regionu stále větší starosti. Anglický liberál Norman Angell v roce 1909 napsal, že válka v Evropě by nepřinesla nic ani vítězům (nebyl tak bláhový, aby jako většina tvrdil, že tato válka je nemyslitelná). Nově obsazená území by totiž neznamenala žádný zisk, snad mimo chvilky slávy. Tato predikce se ukázala být přesná, protože válka za sebou zanechala jen velké škody pro všechny.
I dnes se můžeme podivovat nad tím, proč čínská vláda tak touží po malém skalnatém ostrovu. Vojenští experti očekávají, že v přímém konfliktu by prohrála, její ekonomika je stále mnohem menší než ta americká, o americké a japonské dohromady ani nemluvě. Čína by mohla ztratit i přístup ke svým zahraničním aktivům a zahraničnímu obchodu. Pro svět by byly důsledky konfliktu devastující, ale pro Čínu by byly určitě ještě horší. Historie nás však také učí, že konflikt může vzniknout bez ohledu na to, jak hrozné by byly jeho důsledky. Čínská vláda by se měla znovu zamyslet a zastavit to, co začala.
Autorem je Martin Wolf.
(Zdroj: FT)