Statutární orgány a jejich členové by měli vždy velmi dobře zvážit, zda by společnost neměla podat návrh na svůj úpadek, existuje-li jeho reálná hrozba. Důvodem je mimo jiné velmi významná novinka, kterou zavádí zákon o korporacích od nového roku. Ten totiž stanoví, že bylo-li insolvenční řízení zahájeno na návrh jiné osoby než samotné korporace, může insolvenční správce vyzvat členy statutárního orgánu k vydání veškerého prospěchu získanému od společnosti za poslední dva roky od právní moci rozhodnutí o úpadku. Podmínkou je, že statutár věděl nebo musel vědět, že korporace je v úpadku a neučinil vše potřebné a rozumně předpokládatelné k jeho odvrácení. Statutáři se při prokazování toho, že učinili „vše potřebné a rozumně předpokládatelné“ ocitnou samozřejmě v nelehké situaci. Budou moci prokázat, že skutečně učinili vše pro odvrácení úpadku.
Ručení za společnost
Zatímco dle výše uvedeného mohou statutáři přijít o dvouletou odměnu, za jistých podmínek může insolvenční soud dokonce rozhodnout, že člen statutárního orgánu ručí za závazky korporace. Tím se do nebezpečí dostává jeho vlastní majetek. Testem je opět učinění všeho potřebného a rozumně předpokládatelného. Na rozdíl od předchozí situace však soud je oprávněn přijmout takovéto rozhodnutí i v případě, kdy návrh na prohlášení úpadku podala samotná společnost. Ručení má význam zejména pro věřitele, kteří by se jinak neměli jak svých pohledávek za společností v úpadku domáhat. Rozhodnutí soudu o ručení se tak mohou vedle insolvenční správce domáhat i samotní věřitelé.
Diskvalifikace
Je-li společnost v úpadku, může soud také rozhodnout o vyloučení statutárů z výkonu funkce, a to dokonce na dobu 3 let od právní moci příslušného rozhodnutí. Soud dále smí zákaz prodloužit, tedy opětovně rozhodnout o vyloučení, až na dobu 10 let. Zákaz se může vztahovat nejen na statutára jakékoli obchodní korporace; zákon hovoří i o vyloučení osob v obdobném postavení. Podmínkou vyloučení je, že výkon funkce s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vedl k úpadku korporace, případně, jedná-li se o osobu, která se stala statutárem až po zahájení insolvenčního řízení, pokud přispěla zřejmě svým jednáním ke snížení majetkové podstaty a k poškození věřitelů. Konečně, stejné rozhodnutí je možné vydat v případě, že statutár opakovaně a závažně porušoval péčí řádného hospodáře, případně jinou péčí spojenou dle právních předpisů s výkonem jeho funkce. Nicméně, statutár má opět možnost se vyvinit – prokáže-li se, že jednal s best practice, tedy že vynaložil takovou péčí, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumná pečlivá v obdobném postavení. Nutno dodat, že pookud by se statutáři snažili výše uvedeným postihům vyhnout odstoupením z funkce, nic si nepomůžou. Všechna pravidla se totiž vztahují i na bývalé členy statutárních orgánů. A konečně, návrh na vydání rozhodnutí o vyloučení může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem. Takže můžeme jen doufat, že soudy budou takovéto případné návrhy posuzovat skutečně rozumně, a zabrání včas případným šikanám či osobním mstám.
První část najdete zde.