Na ropném trhu v současném době zuří bitva. Na jedné straně stojí tradiční těžaři, jako jsou země OPEC. Ty se zoufale snaží o to, aby se ceny ropy nevydaly na stejně klesající trend jako ostatní komodity. Na druhé straně konfliktu stojí američtí těžaři využívající břidlicové vrty. Ti zase nejsou schopni dostat ze své těžby kvůli zákazu exportů maximální zisky (nedostanou se přímo k cenám v zahraničí). Hlavním problémem těch prvních je to, že jejich ceny, při nichž se těžba stává ziskovou, leží dost vysoko. Alternativní těžba tak má velkou motivaci pro další provoz, a to i přesto, že omezení týkající se exportů vedou hlavně k transferu zisků od amerických těžařů k rafinériím a ne ke konečnému spotřebiteli.
Popsané tenze na trhu narůstají a dá se očekávat, že v určitém bodě dojde k nějakému zlomu. Jedna skupina bude donucena těžbu omezit, ať už se jí to bude líbit, nebo ne. Pokud by došlo ke zrušení amerického zákazu exportů, prospělo by to samozřejmě zájmům amerických těžařů. Globální ceny a americké ceny by se vyrovnaly, došlo by k opětovnému přiblížení spreadu mezi cenami ropy Brent a WTI. OPEC by byl tímto krokem donucen k omezení těžby, jeho ztráty by se staly zisky firem v USA. Zároveň by ale zmizela americká konkurenční výhoda, vzrostl by tlak na její domácí rafinérie a tím by byla ohrožena řada pracovních míst.
Výsledkem je patová situace, ke které Harry Tchilinguirian a Gareth Lewis-Davies z říkají: „V roce 2014 bude podle našeho názoru přetrvávat situace z konce roku 2013. Trh s ropou nebude schopen prorazit dané cenové pásmo. Výjimkou by byla situace, kdy by došlo k nějakému geopolitickému konfliktu. Globální ekonomický růst nebude nijak vysoký a na straně ropné nabídky by nemělo dojít k problémům s uspokojením poptávky. Očekáváme, že na trhu budou hrát hlavní roli nabídkové trendy. Konkrétně silný růst těžby v USA na straně jedné a management nabídky u zemí OPEC na straně druhé. Výsledkem bude pravděpodobně další rok nevýrazného pohybu cen ropy.“
Ekonomové z poukazují na to, že americké firmy nemohou vyvážet doma vytěženou ropu, výjimku představují exporty do Kanady. V letech 2014 a 2015 se to podle jejich názoru nezmění. I tak ovšem není pravděpodobné, že by se Spojené státy plně spolehly na vlastní produkci. Důvodem jsou zejména dlouhodobé kontrakty a specifické požadavky na kvalitu od jednotlivých rafinérií. S ohledem na to, jak rychle nabídka v USA roste, (a na letošní jako plánované přerušení produkce v rafinériích), čelí cena ropy WTO spíše riziku oslabení.
Svět tedy může čelit pozitivnímu nabídkovému šoku na trhu s ropou. Tento šok se ale na globálních cenách ropy a peněženkách globálních spotřebitelů neprojevuje kvůli konfliktu zájmů Spojených států a zemí OPEC. Jinak řečeno, trh se raději zblázní jen proto, aby byly chráněny národní zájmy, než aby fungovaly běžné tržní mechanismy. A pokud jsou pokřivené ceny ropy, znamená to, že je pokřivená i celá řada dalších cen.
Autorkou je Izabella Kaminska.
(Zdroj: FTAlphaville)