Proč fiskální utahování fungovalo v 90. letech, ale nyní ne?

Současná diskuse o tom, jak působí fiskální utahování na ekonomický růst, se zaměřuje na krátké období. Někdo se věnuje tomu, jak se fiskální konsolidace promítá do snižování dluhu z mimořádně vysokých úrovní. Jiní se věnují alternativním strategiím. Otázka dopadu fiskální konsolidace na dlouhodobý růst ale zůstává stranou. Podle našeho názoru je v tomto ohledu klíčový vývoj na trhu s úvěry.

Jestliže se v ekonomice nachází nedostatečná nabídka úvěrů a nefunguje finanční intermediace, dochází k poškození růstu. Pokud totiž spotřebitelé a firmy nemají přístup k úvěrům, poptávka soukromého sektoru jen těžko kompenzuje pokles poptávky ze strany sektoru veřejného. Následkem toho mají velké výdajové škrty silný negativní dopad na střednědobý růst. Tento efekt je silnější, než tvrdí tradiční modely, které neberou do úvahy vývoj úvěrové nabídky. Celkový dopad je pak o to významnější, o co vyšší je nezaměstnanost v době, kdy daná země začne s programem fiskální konsolidace.

Kombinace nízkého růstu uvěrové nabídky, oddlužení bank a konsolidace veřejných financí má tak přímý dopad na to, jak ekonomické subjekty hodnotí vládní politiku. Fiskální politika, která by běžně podpořila střednědobý růst tím, že by snížila výši dluhu, tak nemusí být úspěšná. Právě problematické podmínky na trhu s financemi jsou pravděpodobně tím důvodem, proč v posledních letech taková konsolidace nefungovala, zatímco v 90. letech tomu bylo naopak.

Uvedené má velký význam pro nastavení ekonomické politiky. Jestliže probíhá oddlužení bank a trh s úvěry zamrzl, konsolidace veřejných financí by měla probíhat pouze postupně. K tomu musí být zvolen ten správný mix snižování výdajů a růstu příjmů namísto toho, aby byla pozornost věnována hlavně snižování výdajů. V minulosti politika zaměřená na výdaje fungovala, ale důvodem může být právě to, že finanční podmínky byly uvolněné. Nyní může tento přístup přinést neúspěch.

(Zdroj: VOX)