Žebrání zakázáno ...
Norsko je jednou z nejbohatších zemí na světě. K této pozici jí dopomohly bohaté příjmy z těžby ropy. Zároveň jde o zemi, o které je známo, že se snaží pomáhat sociálně slabým a chudým. Je proto překvapivé, že norský parlament nedávno schválil zákaz žebrání, který bude brzy uplatňován na celém území země. Co je příčinou takového posunu v názorech? Je to prý nová středopravicová vláda a zejména její členové z populistické Strany pokroku. Norský politický komentátor Aslak Bonde se domnívá, že se od této strany jedná o snahu odlišit se od zbytku politických stran, mezi nimiž jinak nejsou velké rozdíly.
„Podle mého názoru nemají ani jasnou představu o tom, jak takový zákon prosadit. Je například velmi těžké rozeznat žebráka od někoho, kdo na ulici prodává květiny,“ říká Bonde. Podle řady názorů je přitom zákaz namířen zejména proti přistěhovalcům z Rumunska. Členem Strany pokroku byl i terorista Breivik, který ji ale poté odsoudil, protože podle něho byla „příliš měkká“.
... investujte do akcií
Norové „přitvrzují“ nejen v oblasti žebrání, ale i u investic (viz „Norský obří fond mění svojí strategii na více agresivní, chce větší výnos“). Akciové trhy mezitím šplhají na nová maxima, a to vyvolává řadu úvah o udržitelnosti současné rally. Vedle řady skeptiků se ale objevují i optimisté, kteří věří, že trhy mohou ještě roky svižně šplhat nahoru. Jedním z nich je stratég BMO Brian Belski. Ten tvrdí, že „dlouhodobé býčí trhy se rodí ze ztracených dekád“. Historie podle něho totiž ukazuje, že akcie vstupují do dlouhodobého období růstu obvykle poté, co si prošly zápornou desetiletou návratností. Po takové ztracené dekádě přichází v průměru patnáctiletá perioda s průměrnou roční návratností ve výši 16 %. Podle této logiky by nás tedy mělo čekat ještě asi deset let býčího trhu s průměrnou návratností kolem 10 %, tvrdí stratég. Pokud připadnou 2 procentní body návratnosti na dividendy, zbývá 8 procentních bodů na ceny akcií. To by mělo za deset let zvednout index S&P na 4200 bodů. Kéž by norští i všichni jiní žebráci mohli investovat do amerických akcií.
Dobrá vláda nemusí být ta nejmenší ...
Proč by králové a vládci budovali cesty, školy, právní systém a dávali lidem vlastnická práva, když namísto toho mohou rabovat a drancovat? Historik Charles Tilly tvrdí, že příčinou je válka. Země, která je ekonomicky vyspělejší, totiž dokáže ve válečném konfliktu uspět, zatímco země ekonomicky zaostalejší prohrávají. Jinak řečeno, hrubý domácí produkt vyhrává války a drží mocné u kormidla. Tyler Cowen tuto myšlenku nedávno rozvedl v New York Times: „Může se to zdát nelogické, ale méně konfliktů a válek může představovat menší motivaci k ekonomickému růstu. Možnost válečného konfliktu zaměřuje pozornost vlády na to, aby činila správná rozhodnutí. Platí to od investic do vědy až po liberalizaci ekonomiky. Právě taková rozhodnutí zlepšují dlouhodobý výkon celé ekonomiky.“
Některé klíčové objevy a vynálezy v oblasti jaderné fyziky, informačních technologií či letectví byly odrazem americké snahy o poražení protivníků během studené války či jiných konfliktů. Internet měl původně pomoci s přežitím nukleárního útoku, Silicon Valley stojí na základech vojenského výzkumu a dodávek. Válka nutí vládu ke krokům, které by jinak neustále odkládala. Neplatí to ale pouze o Spojených státech. Většina vyspělých zemí vybudovala svůj systém silnic s cílem zajistit armádní transport. V USA se tak stalo zejména během občanské války.
Zajímavé je, že roli vlády nyní přehodnocují i ti, u kterých by se to čekalo nejméně. Například Peter Thiel je technologickým titánem a zároveň excentrickým libertariánem a říká následující: „Identifikuji se s libertariánskou pravicí, ale musíme se zamyslet nad posledními 40 lety. Zejména Reaganova vláda v 80. letech musí být pečlivě přehodnocena. Je možné, že libertariánská malá vláda není za každé situace tou nejlepší reakcí na špatně fungující vlády. V 60. a 70. letech jsme se domnívali, že nejlepším řešením je držet zdroje v soukromém sektoru. Pak se přidala ekonomická teorie, jako například Lafferova ekonomie nabídkové strany. Ta podobným úvahám poskytla politickou podporu i přesto, že nebyla vždy úplně správná.“
Podobné myšlenky jsou revoluční. Není možné dělat velká zobecnění na základě několika prohlášení lidí jako Cowen, Tabarrok či Thiel. Trend je ale jasně patrný: Libertariáni znovuobjevují veřejné statky. Co to je? Ekonomové někdy používají širokou definici, která říká, že jde o všechno, co generuje nějakou pozitivní externalitu. Tedy nějaký vedlejší efekt, který lidem prospívá. Někdy lze nastavit vlastnická práva tak, že systém generuje pozitivní externality a eliminuje ty negativní. Někdy to ale učinit nelze. Nejde například o to, že by soukromý sektor nebyl schopen stavět silnice. On je prostě stavět nebude, ale vláda ano. Je jediná, kdo tak učiní. Lidé po několik desetiletí na podobné úvahy zapomínali. Liberálové v USA se zaměřili na redistribuci, konzervativci naopak tvrdili, že vládu je třeba spláchnout do odpadu. Lze jen těžko říci, kdo zvítězil, je ale jasné, kdo prohrál. Jsou to investice do veřejných statků. Silnice a mosty se rozpadají, klesá podpora výzkumu jako podíl na HDP, internet je pomalejší než v řadě jiných zemí.
... a to samé platí o vedení společností
Možná tedy nejde o to, zda více či méně vlády, ale o to, co a jak bude vláda dělat. Pokud to bude dělat dobře, nebude vadit, že není „malá“. Jak je to ale s „vládou“ v soukromém sektoru? Ekonom Masayuki Morikawa se ve své poslední studii věnuje tomu, jaký dopad na výsledky společností má velikost její centrály. Snižování počtu lidí v nevýrobních částech firem je často považováno za jeden z hlavních způsobů snížení nákladů. Jednoduše řečeno, mělo by platit, že čím menší centrála, tím výkonnější firma. Morikawa ale tvrdí něco jiného.
„V centrále společností jsou soustředěny účetní, marketingové a další podobné aktivity. Nejde ale jen o rutinní činnosti. Jejich kvalita a množství může určovat výsledky firmy, kvalitu rozhodování managementu a tudíž i výsledky celé společnosti. Je tak možné rozporovat názor, že zmenšení centrály vede ke zvýšení efektivity,“ píše ekonom ve své studii. Optimální velikost centrály je podle něho dána tím, jak moc jsou rozhodovací pravomoci delegovány na nižší úrovně. Obecně přitom platí, že čím větší je potřeba koordinace, tím silnější má centrála být. Pokud je naopak rozhodující rychlost reakce na změny na trhu a cení se kolektivní informace, centrála by měla být menší. Nedá se ale obecně tvrdit, že když je velká, znamená to málo efektivní firmu. Možná, že tímto konstatováním lze doplnit předchozí úvahu o velikosti vlády.
Zdroj: VOX, FT, FTVideo, Bloomberg