Letadlem cestuji hodně. Když letím, sklápím si sedadlo. A budu to dělat i nadále, pokud mi někdo nezaplatí za to, že si sedadlo nesklopím. Píšu o tom kvůli události, o které jste možná slyšeli: Minulý týden při letu United Airlines z Newarku do Denveru muselo letadlo neplánovaně přistát v Chicagu a tam vysadit dva cestující. Ti se nepohodli kvůli sklápění sedadel. Podle The Associated Press použil jeden muž na sedadlo před ním zařízení „Knee Defender“ za 21,95 dolarů, který znemožňuje jeho sklopení. Letuška ho požádala, aby ho zase odstranil, ale on odmítl. Žena, která seděla před ním, se otočila a vylila na něj vodu. Pilot pak přistál a oba vysadil.
Je jasné, že není správné lít během letu na někoho vodu, i když si to zaslouží. Muži s defenderem se ale dostalo velké dávky sympatií od jiných lidí i přesto, že vyvolal přerušení letu a porušoval vlastnická práva jiného cestujícího. Když si kupujete lístek do letadla, kupujete si i právo sklopit si sedadlo. Když někdo chce, abyste tak nečinili, měli byste mu za to zaplatit. Sedadla v letadlech jsou totiž výbornou případovou studií na Coaseho teorém. Tato teorie říká, že nezáleží tolik na tom, jak jsou na počátku rozdělena vlastnická práva. Pokud jsou jasně definovaná a transakční náklady jsou nízko, lidé s nimi budou obchodovat a každé vlastnické právo skončí nakonec u toho, kdo si jej cení nejvíce. Já držím právo na sklopení sedadla, pokud vás to obtěžuje, zaplaťte mi za něj. Mohli bychom mít také alternativní systém (ale nemáme), kdy by právo na sklopení měl cestující za námi. V takovém případě bych za sklopení sedadla musel zaplatit já jemu.
Donald Marron, který dříve stál v čele Rozpočtové kanceláře Kongresu, s mým pohledem souhlasí, ale dodává jednu důležitou věc: Vyjednávání o sklopení sedadla sebou nese určité transakční náklady. Lidé o něm prostě nechtějí diskutovat, protože někdy se stane, že vás přitom někdo polije vodou. Marron tvrdí, že bychom měli vlastnická práva jasně udělit a že by je měli mít spíše lidé vzadu. Důvodem je to, že lidé si často kupují lístky na sedadla, kde mají větší prostor pro nohy.
Marron se ovšem mýlí. Chápu, že lidé nechtějí vyjednávat s cizinci. Během několika stovek letů, které už jsem absolvoval, si ale v podstatě nikdo nestěžoval na sklopení mého sedadla a vůbec nikdo mi nenabídl peníze. Pokud by sezení za mým sklopeným sedadlem bylo takové utrpení a my „sklápěči“ jsme byli monstry, o kterých píše Mark Hemingway z The Weekly Standard, proč mi nikdo nechce za nesklopení sedadla něco nabídnout? Lidé si hodně stěžují, ale kdyby jim to skutečně vadilo, otevřeli by svou peněženku.
Pokud bychom zavedli zákaz sklápění sedadel, bylo by to problematické z hlediska menších lidí. Sklápěním totiž nejsou postiženi všichni stejně, většinou vadí vysokým lidem. To je privilegovaná skupina, která si užívá mnoha výhod. Nemyslím tím jen to, že dobře vidí na koncertech a dosáhnou i na vysoké police. Vydělávají si také více peněz. Podle Journal of Applied Psychology přináší každý coul výšky v průměru 789 dolarů odměn za rok. Podle některých teorií je to proto, že jsou chytřejší. Je ale jasné, že vyšší muži dostávají na webu OkCupid více zpráv od žen a mají více sexuálních partnerů než malí muži. Ale namísto toho, aby byli vděčni za své výhody a podělili se o trochu ze svého vyššího příjmu, mají tu bezohlednou drzost a požadují, aby se pravidla v letadlech změnila podle nich. Někdy dokonce kradou práva jiných za pomoci zařízení, jako je Knee Defender.
Autorem je Josh Barro.
Zdroj: NYTimes