Dění na kapitálových trzích v posledních dnech připomíná doslova příběh Robinsona Crusoa. Stále častěji se totiž objevuje otázka, zda ti, kteří nakoupili akciové tituly, ztroskotají na útesu dramatického propadu cenných papírů, o kterém se spekuluje stále více. Investoři se ptají, zda skutečně nastává čas dlouhých a velkých propadů cen akcií?
Odpovím si otázkou, kterou si nutně musí položit každý investor při rozhodování o tom, co nakoupí: Je atraktivní 1% výnos na desetiletém českém státním dluhopisu? Nebo 5% výnos na firemních dluhopisech, které se už dávno vzdálily investičnímu ratingu? Nebo je přece jen lepší akcie firmy, která zaznamenává 10% růst zisku a podniká na teritoriu, které vykazuje evidentní znaky oživení? A to zapomínáme na efekt zpětných odkupů, které v současné době dosahují rekordů a mají jisté zajímavé důsledky, kterým se budu věnovat příště.
Netvrdím, že akcie jsou levné, ale na můj vkus je investorský apetit až příliš ovládán strachem. Případně příliš zjednodušenými zdánlivě racionálními argumenty typu různých technicko-analytických formací, které mají za cíl ukázat, že se blíží razantní pokles akciových trhů. Přidáním vybraných hospodářských dat, zejména z mátožné Evropy, je nám pak předkládán koktejl s lebkou a zkříženými hnáty.
Osobně nesdílím tento názor a považuji razantní snížení či úplné vyprodání akcií z portfolia za chybu, zejména ve střednědobém a krátkodobém horizontu. Akcie jsou samozřejmě podpořeny politikou levných peněz centrálních bank, a to jak na straně poptávky po této třídě aktiv, tak na straně financování samotných firem, které si půjčují historicky levně, což jim pomáhá k vyšší ziskovosti. Je faktem, že očekávané P/E ve výši 15 u amerických akcií, spolu s jejich 2% dividendovým výnosem, nelze považovat za extra atraktivní. Zasaďme ale tyto údaje do celkového kontextu!
Celkovou prémii, se kterou se akcie obchodují, odhadujeme nyní na 10-15 %. Tato prémie však bude mizet postupně během několika let zvyšování úrokových sazeb. To sice možná poškodí celkovou výnosnost akcií ve střednědobém horizontu oproti historickým statistikám, měla by ale stále dosahovat v průměru více než 5 % ročně i v relativně dost opatrném scénáři. Akcie tedy podle mého názoru budou nadále patřit k tomu nejlepšímu, co může investiční svět nabídnout.
I investiční strategie ČSOB Asset Managementu je konzistentní s výše uvedeným. Po cca desetiprocentním poklesu akciových trhů fundament napovídal, že i se zapracováním mírně zhoršeného scénáře jsou akcie oceněny rozumně, a to zvláště s ohledem na další růst cen alternativních investičních příležitostí – zejména dluhopisů. Této situace jsme se rozhodli využít a akciovou složku ve všech smíšených portfoliích navýšit. A to byl konec konců důvod, proč měli nedávno čtenáři Patrie možnost shlédnout upoutávku na nový smíšený fond, ve kterém jeho portfolio manažer Martin Horák popisoval mantinely a investiční politiku fondu.
Vzhledem k tomu, že akciové trhy od té doby opět stouply na minulé úrovně, pozice v nejbližších dnech pravděpodobně uzavřeme, nicméně i potom zůstaneme z hlediska zainvestování v akciích na mírně nadvážené úrovni. Zároveň chceme ponechat vyšší expozici na cyklická odvětví ekonomiky, zejména v USA.
Aleš Prandstetter
Pozice: hlavní investiční stratég
Aleš Prandstetter vystudoval fakultu Financí a účetnictví, obor finance, na Vysoké škole ekonomické a MBA na Prague International Business School. V letech 1993 až 2008 pracoval na seniorních pozicích v oblasti finančních analýz ve finančních skupinách IPB, ČSOB, PPF a Sitronics TS. V roce 2008 nastoupil do ČSOB Asset Management jako hlavní analytik a vedl tým analytické podpory pro fondy KBC a ČSOB zaměřené na střední a východní Evropu se specializací na Turecko. Od srpna 2011 zastává pozici investičního stratéga ČSOB AM.
Zajímáte se o fondy ČSOB Asset management? Více informací ZDE