Konrad Adenauer, první německý kancléř po druhé světové válce, proslule řekl: „Proč bych se měl starat o to, co jsem řekl včera?“ Na mysli měl to, že události se někdy odvíjejí tak rychle, že předbíhají naši schopnost jim rozumět. Jak tedy za rokem 2014 pomalu padá opona, stojí za to si s výhodou pohledu do minulosti položit otázku: Reagovali jsme my v Evropské centrální bance dostatečně svižně, abychom navzdory hrozbám zachovali stabilitu cen, jak naše mandáty vyžadují? Myslím, že odpovědí je ano.
Povšimli jsme si, že naše měnová politika už na soukromé výpůjční náklady nemá účinky, na jaké jsme byli zvyklí. Bylo zřejmé, že v bankovní soustavě přestaly fungovat úvěrové kanály; nadměrně restriktivní výpůjční podmínky potlačovaly poptávku. ECB proto udělala přesně to, co by udělala každá jiná centrální banka: konali jsme tak, abychom obnovili vazbu mezi měnovou politikou a výpůjčními náklady, přičemž naším cílem bylo snížit průměrnou sazbu, již musí platit domácnosti a firmy.
V červnu jsme představili sérii cílených dlouhodobějších refinančních operací (TLTRO), abychom bankám poskytli financování za velmi nízkých fixních sazeb až na čtyři roky. TLTRO byly nastaveny tak, aby maximalizovaly šance, že banky tuto finanční úlevu přenesou na vypůjčovatele. Naše programy nákupů cenných papírů podložených aktivy a krytých dluhopisů byly střiženy tak, aby dále promazaly kolečka přenosu nižších nákladů na financování z bank na zákazníky.
Společně tato opatření nabízejí silnou reakci, která řeší stěžejní příčiny narušeného bankovního úvěrování, čímž usnadňují nové úvěrové toky do reálné ekonomiky. Předběžná zjištění naznačují, že pro ekonomiku eurozóny už mají určité prvotní hmatatelné přínosy.
Zároveň si inflace zachovává sestupný trend. Roční inflace v eurozóně dosáhla v listopadu na cyklickém dně 0,3% hladiny, velkou měrou vlivem strmého propadu cen ropy od konce léta. Klesající jádrová inflace (nezapočítává kolísavé ceny energií a potravin) poukazuje ale také na slabou agregátní poptávku. Z nejčerstvějších interních prognóz ECB skutečně plyne výrazné snížení makroekonomického výhledu.
Padající ceny ropy a vyhlídky na déletrvající období nízké inflace také zřejmě ovlivnily inflační očekávání. Vzhledem k mocnosti aktuálního šoku cen ropy hrozí riziko, že by inflace mohla v nadcházejících měsících dočasně sklouznout do oblasti záporných hodnot. Normálně by pozitivní nabídkový šok každá centrální banka vítala. Vždyť nižší ceny ropy posilují reálné příjmy a mohou vést k vyššímu výstupu v budoucnosti. My ale asi slavit nemůžeme. Pro střednědobou stabilitu cen jsou nezbytná dobře ukotvená inflační očekávání, a tak měnová politika musí reagovat na riziko uvolnění této kotvy.
Právě proto Rada guvernérů ECB opětovně potvrdila své jednomyslné odhodlání nasadit v rámci svého mandátu další nekonvenční instrumenty, pokud by potřebovala řešit vleklé období nízké inflace nebo pokud by se měnové stimulaci nedařilo posouvat naši bilanci směrem k její velikosti zkraje roku 2012. To by znamenalo nutnost na začátku příštího roku upravit rozsah, tempo a složení našich opatření; personál ECB a národních centrálních bank zintenzivnil technické přípravy, aby taková další opatření mohla být v případě potřeby včasným způsobem realizována.
Kdybychom došli k úsudku, že ekonomika potřebuje další stimulaci, jednou možností by bylo rozšířit přímé nákupy aktiv do ECB na další třídy. Je ale zapotřebí mít na paměti, že nákupy aktiv nejsou samy o sobě účelem. Nejsou cílem, nýbrž nástrojem měnové politiky.
Důležitým kritériem pro výběr dalších opatření by měl být dosah jejich vlivu na obecné finanční poměry v soukromé ekonomice. Například nákupy dluhopisů emitovaných nefinančními společnostmi v eurozóně by patrně měly určitý kompenzační účinek na náklady firem na financování. Ve srovnání s jinými třídami aktiv je ale trh s takovými dluhopisy relativně hubený.
Jiná věc by byla, kdybychom se rozhodli nakupovat dluhopisy emitované suverény v eurozóně – na jediném trhu, kde by velikost obecně nebyla problém. Intervence na tomto trhu by zřejmě vyslaly silný signál, že ECB je odhodlána zachovat vstřícnou měnovou politiku po delší časové období.
Efektivita intervencí na trzích se suverénními dluhopisy – tedy jejich schopnost dále snížit výpůjční náklady domácností a firem – bude také záviset na stavu bankovního sektoru. Vyšší kapitálová přiměřenost, nižší expozice vůči problematickým úvěrům a průhlednější bilance zvyšují šance, že se kvantitativní impulsy ECB přenesou do širší ekonomiky.
Z toho důvodu dokončení komplexního hodnocení bilancí bank, které ECB provádí, a spuštění celoevropského bankovního dohledu pomůže v eurozóně vzpružit malátné úvěrování. Konkrétně posílená srozumitelnost a transparentnost týkající se bankovních bilancí, společně s lépe kapitalizovaným bankovním sektorem, vytvoří prostředí, které bude úvěry více podporovat.
Rozhodnutí nakupovat suverénní dluhopisy by ale také muselo stavět na institucionálních specifičnostech eurozóny, včetně mezí stanovených ve Smlouvě o EU, a počítat s nimi. Bereme tato omezení velmi vážně.
Nadcházející rok bude náročný a plný nejistot. Jestliže ale z minulosti plyne nějaké ponaučení, říká, že dostane-li se do ohrožení naše schopnost naplňovat náš mandát, nebudeme s reakcí váhat.
Peter Praet je hlavní ekonom Evropské centrální banky a člen její Výkonné rady.
Copyright: Project Syndicate, 2014.
www.project-syndicate.org