Obchodníci na finančních trzích se předhánějí v tom, kdo bude schopen dělat nejrychlejší transakce. Na dnešních technologicky vyspělých burzách jsou společnosti schopny učinit pro jednoho klienta 100 000 obchodů za sekundu. V létě budou burzy v Londýně a New Yorku schopny komunikovat o 2,6 milisekundy rychleji (asi o 10 %). Bude totiž zprovozněn tzv. Hibernia Express – kabel z optických vláken za 300 milionů dolarů. Technologický pokrok vede postupně k tomu, že rychlost obchodů je omezována jen fyzikálními zákony a konečnou bariéru představuje rychlost světla.
V optických kabelech se informace pohybuje rychlostí odpovídající dvěma třetinám rychlosti světla ve vakuu (300 000 kilometrů za sekundu). Na zvýšení této rychlosti musí data cestovat vzduchem. Mezi Chicagem, New Yorkem, New Jersey a také mezi Londýnem a Frankfurtem se používají mikrovlnné signály a někde dokonce i laserové sítě, které jsou založené na armádních technologiích. Další na řadě mohou být kabely z dutých vláken, ve kterých může docházet k přenosu rychlostí světla. Tradingové firmy také spekulují o balónech či dronech, které by pomáhaly přenášet signál přes oceán. A během deseti let by mohla být komunikace založena na neutrinech, které se pohybují rychlostí světla a mohou procházet překážkami, včetně zemského povrchu. Pro tradingové firmy zaměřující se na vyspělé technologie to znamená zisky. A takové firmy nyní zajišťují asi 50 % obchodů v USA i v Evropě.
Některé společnosti tvrdí, že rozdíly v rychlosti obchodování znamenají, že obchody nejsou férové. Navíc se objevují systémové problémy ve chvíli, kdy dojde k nečekané interakci algoritmů. Příkladem je takzvaný flash crash z května 2010, kdy došlo k prudkému oslabení indexu Dow Jones Industrial Average. Nikdo neví, kdy by se něco podobného mohlo stát na úrovni globálních trhů. Prevence vyžaduje intenzivní výzkum toho, jak současné trhy fungují a jak vypadá celé prostředí algoritmů a jejich interakcí.
Současný stav je tedy takový, že vysokofrekvenční obchodování je založeno na algoritmech a rozhoduje při něm každá mikrosekunda. Firmy soupeří i v tom, čí počítač bude blíže burze. To vše stojí peníze a například pronájem rychlého spojení stojí asi 10 000 dolarů měsíčně. Někteří ekonomové ovšem tvrdí, že investice do neustále vyšší rychlosti nemají smysl. Patří mezi ně i Joseph Stiglitz, který přímo hovoří o plýtvání. Například asi 95 % vysokofrekvenčních obchodů je zrušeno ještě předtím, než jsou pokyny provedeny a vysoká rychlost obchodování může narušovat i fungování celého trhu. Jeho funkcí má být shromažďování informací z velkého počtu zdrojů. K tomu je ale zapotřebí obchodování založené na porozumění danému aktivu a na trpělivosti. To jsou atributy, které jsou vysokofrekvenčnímu obchodování cizí. Zároveň se však tvrdí, že poskytuje trhu likviditu. Pro investory je díky němu lehčí najít protistranu, spready jsou nižší.
Na druhou stranu je likvidita vytvořená počítači vrtkavá a může rychle zmizet v době, kdy se objeví problémy. Algoritmy jsou totiž naprogramované, aby se z trhu stáhly, pokud se prudce zvýší volatilita. Navíc jsou algoritmy tradingových firem podobné, tudíž se stahují všechny ve stejnou chvíli. Přesně k tomu došlo v roce 2010. Ale podobné je to i s lidmi – ti se z trhu také hromadně stahují ve chvíli, kdy se objeví nějaká hrozba.
Na vysokofrekvenčním obchodování je pozitivní i to, že pomáhá synchronizovat ceny na různých trzích. Prováže například ceny cukru s akciemi Coly, ale i s méně známými výrobci nápojů. V roce 2000 trvalo celé minuty, než k podobným změnám došlo, nyní to trvá méně než deset sekund. Ne každému se to líbí, protože tak rychlé změny eliminují příležitosti k ziskům. Některé vysokofrekvenční firmy využívají zastaralou strukturu a nastavení trhů. Příkladem je možný prodej dat s předstihem. Zde ztrácejí fondy, které se orientují na delší výhled a pracují s běžně dostupnými daty. I ony ale profitují z nižších obchodních spreadů.
Počítačové programy tedy dnes provádějí obchody, které mají reálný dopad na ekonomiku a probíhají rychlostí, kterou člověk není schopen sledovat. Může tak lehce dojít k šoku podobnému tomu, který se přihodil, když firma Knight Capital ztratila během 45 minut 440 milionů dolarů. Její systém totiž nakupoval za vyšší ceny, než za jaké prodával. K zlomovým pohybům cen přitom v posledních letech dochází stále častěji. A trhy v současnosti neodrážejí naši kolektivní moudrost, ale spíše kompletní síť technologií a jejich interakci s lidmi.
Vše se může posunut ještě dál ve chvíli, kdy se do hry dostanou laserové sítě. V souvislosti s nimi se hovoří o tzv. relativistické arbitráži. Pro její využití se musí obchodník nacházet přesně mezi dvěma burzami, aby mohl ve stejnou dobu zpracovávat informace z obou burz. Během několika let by tak mohlo být výhodné budovat obchodní platformy na lodích mezi Londýnem a New Yorkem či jinými finančními centry. Zároveň je ale patrné, že zisky vysokofrekvenčních obchodníků postupně klesají. To naznačuje, že největší příležitosti pro vysoké výdělky jsou již v této oblasti za námi.
Pokud se budeme dál posouvat směrem k vyšším a vyšším rychlostem obchodování, měli bychom se zaměřit na dvě hlavní oblasti. Za prvé to je snaha o eliminaci šoků tam, kde by způsobily největší škody. Za druhé musíme zajistit, aby trhy fungovaly ku prospěchu celé společnosti. Sem spadá i regulace, která by měla podporovat reálné investice. Dříve se předpokládalo, že pokud někdo na obchodování vydělává, pomáhá i celému trhu. Nyní se ale zdá, že rychlost obchodování může mít svou optimální výši a je možné, že dnes jsme ji už překročili.
Zdroj: Mark Buchanan, The Nature