Svět se potřebuje přestat ohlížet. Od ekonomické krize roku 2008 jsme promrhali příliš mnoho energie na snahu o návrat k dobám rychlé ekonomické expanze. Chybná domněnka, že výzvy pokrizové doby byly jen dočasné, vedla k takovým strategiím, které přinesly pouze nevýrazné oživení a zároveň minuly klíčové problémy jako vysokou nezaměstnanost a rostoucí nerovnost.
Pokrizová doba skončila a čeká nás „doba po pokrizové době.“ Je načase přijmout nový rámec realistických řešení, která budou prosazovat sdílenou prosperitu v rámci globální ekonomie dneška a zítřka.
V této nové éře bude ekonomický růst probíhat pomaleji – ale potenciálně udržitelněji – než v době před krizí. A technologická změna bude jeho hnací silou. Stejně jako industriální revoluce transformovala produktivní potenciál společnosti v devatenáctém a dvacátém století, tak nová vlna technologického pokroku přetváří ekonomiku a dokonce i společenskou dynamiku dneška. Rozdíl je, že dopad této revoluce bude ještě větší.
Jedním z mimořádných rysů této revoluce je rozsah a míra jejího průběhu. Industriální revoluce se děla poměrně pomalu, jako dlouhé vlny v oceánu – ačkoliv začala v 80. letech 18. století, její dopad nebyl pociťován až do 30. a 40. let století následujícího. Oproti tomu současná technologická revoluce zasahuje ekonomiku jako vlny tsunami, jen s malým varováním a nezadržitelnou silou.
Tempo změny bylo akcelerováno dnešním propojeným světem. Technologický pokrok se objevuje v rámci komplexního a hluboce integrovaného ekosystému, čímž simultánně postihuje ekonomické struktury, vlády, bezpečnostní opatření a životy běžných lidí.
Aby se země připravila na sklízení benefitů z rychlé, dalekosáhlé změny, musí její stratégové odpovídat za celek ekosystému, ve kterém se to děje a zajistit, že vlády, byznysy a společnost jako taková se všichni přizpůsobí každé změně. Jinými slovy, konkurovat v ekonomice jednadvacátého století bude vyžadovat neúnavnou adaptaci.
Nic není tabu. Každý postup a standard budou muset být přehodnoceny. Každý průmysl bude v nebezpečí, že bude kompletně změněn. Například služba pro sdílení aut Uber neproměnila jen způsob přepravy lidí; zdá se, že je i v čele maloobchodní revoluce, ve které jsou zboží a služby „uberizovány“ – zákazníci platí za jejich užívání, ne vlastnění.
Podobně bude mezitím transformován výrobní průmysl díky technologii 3D tisku. Dodavatelské řetězce budou zlikvidovány nebo přebudovány – předpoklad, který nedávno vyjádřil CEO jedné velké firmy na zpracování hliníku. Ví, že aby uspěly, budou muset firmy tyto trendy předpokládat a reagovat na ně. Pryč jsou ty časy, kdy velká ryba pohltila malou. V době po době pokrizové budou dominovat rychlé ryby a pomalé zemřou.
Současná technologická revoluce však nepřetváří jen to, co produkujeme a jak to produkujeme; v zásadě přetváří i to, kým jsme – naše zvyky, zájmy a názory na svět. Příkladem budiž obrovský rozdíl mezi způsobem, jakým mladí lidé a starší generace vnímají soukromí v době internetu. Prodlužuje se také délka života, u jednoho ze dvou dětí narozených ve Švýcarsku se dnes předpokládá dožití přes sto let.
Po zralé úvaze se dá říci, že dopad technologického pokroku bude pozitivní. To však nepopírá obří výzvu, kterou bude představovat.
Například automatizace práce bude nakonec hnát více lidí směrem k lépe placeným, produktivnějším pozicím, které lépe sedí do nové éry „talentismu“, ve které žene ekonomický růst lidská představivost a inovace, ne kapitál či přírodní zdroje. Nicméně pokud se pracovníkům nepodaří získat schopnosti nutné pro obsazení těchto nových pozic, zůstanou pozadu.
Vlády, více než jakýkoliv jiný sektor, mohou formovat dopad technologických změn, čímž zajistí řešení problémů a využívání příležitostí. Na předním místě těchto změn by vskutku mělo být vytváření prostředí, které povzbuzuje soukromý sektor k inovaci a kreativitě, zatímco jsou paralelně občané připravováni tak, aby byli konkurenceschopní.
Jistě, vlády v tomto nemohou být vždy na špici. Budou totiž také muset reagovat na nové potřeby a poptávky, jako je očekávání, že veřejné služby nabízejí stejnou úroveň high-tech efektivity a pohodlí, jako soukromé společnosti.
Změna může být strašidelná, ale je nevyhnutelná. A je vlastně důležitým zdrojem příležitosti pro zlepšení našich systémů, strategií a nás samotných. Poslední vlna technologických změn má daleko k vrcholu. Měli bychom být plní nadšení a naděje z toho, kam nás může zavést.
Klaus Schwab je zakladatel a výkonný předseda World Economic Forum.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org