Mohou účetní zachránit planetu? Tak se ve své nové knize ptá australská ekonomka Jane Gleeson-White. Její kniha je o účetních, ale ne o těch sucharech, kteří celý den stále něco počítají. Kniha je o možné revoluci v tom, jak popisujeme svět kolem nás. Dnes se obecně předpokládá, že účetní pracují s položkami, které mají jasnou definici, jasnou hodnotu. Příkladem jsou zásoby ve skladech, mzdy, výše hotovosti, a podobně. Doposud na nich spočívala celá kapitalistická ekonomika. Antropologové či třeba ekologové se ale zajímají o jiné oblasti – o udržitelnost ekonomického rozvoje, lidské vztahy, důvěru ve společnosti, atd. Jde tedy o úplný opak zájmu účetních – o položky nehmotné, které jsou tudíž většinou ignorovány přesto, že mají vysokou hodnotu.
Gleeson-White se domnívá, že dnešní účetní postupy, které bereme jako samozřejmost, jsou pouze produktem určitého ekonomického prostředí. Konkrétně toho, které vzniklo na základě průmyslové revoluce. Podvojné účetnictví vzniklo v Benátkách patnáctého století. K jeho rozvoji ale došlo až ve chvíli, kdy firmy potřebovaly sledovat svůj stále složitější provoz. V průmyslovém věku fungovalo podvojné účetnictví dobře, v dnešním digitálním světě tomu tak už ale není. Tento systém nezachytí hodnotu, která stojí za růstem moderní ekonomiky. Příkladem je hodnota nápadů a inovací, lidských vztahů či třeba informačních sítí. A nezachycuje ani náklady ve formě externalit. Gleeson-White tak tvrdí, že náš účetní systém musíme změnit a že do kapitálu musíme počítat i kapitál lidský, sociální, a podobně. Navíc dává příklad účetních, kteří tak již činí. Firmy jako či totiž už dnes sledují, jaký dopad má jejich podnikání na prostředí.
Před několika lety se vědci v Indii pokusili odhadnout, jaké environmentální náklady sebou nese výroba jednoho hamburgeru za 4 dolary. Podle jejich závěru by jeho cena měla být asi 200 dolarů. Vláda si pohrává s podobnou myšlenkou. Například v roce 2007 se objevil odhad toho, jaký je přínos včel pro britskou ekonomiku: 200 milionů liber ročně. Hodnota toho, co včely opylují, se pak pohybuje kolem 1 miliardy liber. Gleeson-White se domnívá, že už nyní probíhá tichá revoluce, ale je možné, že řada čtenářů nad podobnými věcmi jen zakoulí očima. Důvody mohou být různé. Někdo věří, že nemá smysl dávat finanční hodnotu přírodě. Například hodnota zmíněných včel jde daleko nad jejich hodnotu finanční. Bankéři a investoři se zase neradi starají o něco jiného než o akcionáře. Nový přístup k účetnictví by tak pro ně byl jen přítěží. A je pravda, že když firmy samy hovoří o jejich zodpovědnosti k životnímu prostředí a společnosti, zní to někdy pouze jako bezobsažné řeči.
Přes to všechno existuje alespoň jeden důvod, proč brát uvedené myšlenky vážně: Měli bychom více přemýšlet o tom, jak vlastně hodnotíme současný svět. Může to být složité, protože už zaběhnuté systémy máme hluboce zakořeněné a vnímáme je jako přirozené. Věříme tak i tomu, že účetní musí držet ekonomické transakce a jejich sociální kontext daleko od sebe. Francouzský intelektuál Marcel Mauss ale už před sto lety poukazoval na to, že takové rozdělení je ve většině kultur nepřirozené. Naopak, po většinu historie bylo těžké oddělovat ekonomické transakce od sociálních vazeb. Kdybychom tedy měli najednou vytvořit úplně nový systém účetnictví, vypadalo by naše dílo stejně jako současný systém? Pokud se domníváte, že ne, měli bychom pracovat na změně.