Na programu valné hromady, jejíž průběh zavdal podnět k následné soudní při, bylo mimo jiné i schválení řádné účetní závěrky za předchozí rok, kdy společnost utrpěla citelnou ztrátu. Nepříznivé hospodářské výsledky společnosti podnítily jednoho z akcionářů k položení více než 50 dotazů, jejichž prostřednictvím se domáhal detailního popisu vzájemných smluvních vztahů společnosti s jejím většinovým akcionářem, které podle jeho názoru k negativnímu hospodářskému výsledku přispěly.
Valná hromada nakonec řádnou účetní závěrku, auditorem ověřenou bez výhrad, schválila, dotčený akcionář však usnesení valné hromady napadl u soudu žalobou, v níž namítal, že porušením jeho akcionářského práva na vysvětlení je usnesení stiženo neplatností. Soud prvního stupně tuto argumentaci odmítl s tím, že požadované informace o smlouvách společnosti s jejím většinovým akcionářem nebyly na programu jednání valné hromady, a akcionář na jejich poskytnutí tudíž neměl právo. Vrchní soud v Olomouci závěru prvoinstančního soudu přitakal a dodal navíc, že i pokud by byla souvislost těchto dotazů s bodem schválení řádné účetní závěrky dovozena, bylo by položení více než padesáti dotazů a žádostí o vysvětlení beztak pouze šikanózním výkonem práva, kterému nelze poskytnout ochranu.
Nejvyšší soud však situaci posoudil rozdílně. Připomněl nejprve svou předchozí judikaturu, podle které má akcionář v rámci schvalování řádné účetní závěrky právo i na vysvětlení týkající se důvodů vzniku ztráty společnosti, které s řádnou účetní závěrkou podle Nejvyššího soudu z podstaty věci souvisí, a to zvláště v kulisách popisovaného případu, kde šlo o významné smlouvy uzavřené mezi společností a jejím většinovým akcionářem.
Ohledně šikanózního výkonu práva pak Nejvyšší soud uvedl, že za takový případ bude považovat pouze situaci, kdy akcionář žádostmi o vysvětlení ve skutečnosti nesměřuje k získání informací nezbytných pro hlasování o navržených usneseních, ale k jiným a zákonem nepředpokládaným cílům, jako je například obstrukce jednání valné hromady, zvýšení ceny za prodej akcionářem vlastněných akcií apod. Pouze z vyššího počtu žádostí o vysvětlení však podle Nejvyššího soudu nelze usuzovat, že by akcionář vykonával své právo na vysvětlení šikanózním způsobem. Nezbytné je podle soudu spíše posoudit obsah a formu žádostí akcionáře, a to i v jejich vzájemné souvislosti, význam, jaký podání vysvětlení má pro posouzení předmětu jednání valné hromady, jakož i význam samotného předmětu jednání valné hromady pro společnost a její akcionáře.