Velký kolaps, který nastal v roce 2008, měl podle řady očekávání vést ke změně v našem ekonomickém uvažování a snad i v přístupu k fiskální, monetární a mezinárodní ekonomické politice. Po roce 1929 k takovému vývoji skutečně došlo, i když systematický nový pohled byl prezentován až Keynesem v roce 1936 v jeho Obecné teorii. Pak trvalo dalších deset let, než se zjednodušená verze jeho teorie začala ve velkém učit na amerických univerzitách. Kola změny se tedy otáčejí velmi pomalu, i když ze zpětného pohledu jde o změny klíčové.
Sedmý rok po poslední krizi nejsou patrné známky toho, že by v hlavním proudu makroekonomie mělo k nějakým velkým změnám dojít. Hlavními používanými nástroji jsou i nadále modely odvozené z nového keynesiánství i přesto, že nebyly schopny krizi předpovědět. Ekonomové se snaží o jejich rozšíření o finanční sektor, modely trhu práce a trhu se zbožím se ale v podstatě nemění. Výrazných změn jsme se naopak dočkali na poli ekonomické politiky, a to zejména v oblasti regulace bankovního systému. K tomu můžeme přidat používání rozvah centrálních bank jako nezávislého nástroje monetární politiky. Ucelený přehled o změnách v oblasti ekonomické politiky přinesla analýza MMF a její závěry se dají shrnout následovně:
První téma se týká současného stavu a fiskální politiky. V podstatě jde o to, zda má pravdu Lawrence Summers a nacházíme se v dlouhodobé stagnaci. Většina centrálních bankéřů s ním v tomto nesouhlasí a namísto toho se kloní k názoru Kena Rogoffa, který tvrdí, že stagnace skončí ve chvíli, kdy dojde ke snížení dluhů. Je ale možné, že centrální bankéři se spíše nechtějí zabývat tím, co by dlouhodobá stagnace znamenala z hlediska monetární politiky.
Pokud má Summers pravdu, znamenalo by to mimo jiné i dlouhodobý pokles rovnovážných reálných sazeb pod nulu a při oslabení agregátní poptávky by tedy musela namísto monetární politiky reagovat zejména politika fiskální. Ekonomové jako Paul Krugman a Brad DeLong dokonce chtějí, aby tato politika byla více využívána už nyní. Růstu veřejného zadlužení se neobávají. MMF by preferoval postupné snižování dluhů, což je nyní asi převažující názor. Na druhou stranu je pravdou, že vyšší výdaje na infrastrukturu jsou třeba, a to i v případě dluhového financování, které by ovšem probíhalo za velmi nízkých sazeb.
Druhé významné téma představuje monetární politika a finanční regulace. I dnes stejně jako před rokem 2008 převládá názor, že monetární politika založená pouze na Taylorově pravidle není optimální. Na druhou stranu ale panuje velká nejistota ohledně toho, kam až mohou růst rozvahy centrálních bank. Existuje možnost, že velikost rozvah se už nikdy nevrátí na úrovně běžné před rokem 2008. Na straně regulace panuje široká shoda na použití tzv. makroprudenčních nástrojů. Rostoucí obavy se týkají zejména stínových bankovních systémů a investoři by tuto oblast měli sledovat velmi bedlivě. Poslední oblastí je mezinárodní ekonomická politika. Zde došlo hlavně k posunu ve vnímání volného pohybu kapitálu, a to zejména směrem do rozvíjejících se ekonomik. Mnohem více se také využívá částečný plovoucí kurz.
Celkově tedy lze čekat, že makroekonomie a ekonomická politika nedoznají příliš velkých změn. V ekonomice pravděpodobně dojde ke stabilizaci rozvah centrálních bank a k postupnému a velmi pomalému snižování míry veřejného zadlužení. Dojde k návratu ke stavu, kdy jsou hlavním nástrojem monetární politiky sazby, ovšem pouze za předpokladu, že nepřijdou významné negativní šoky. Rychlý návrat k tomu, co bylo na poli fiskální a monetární politiky běžné před rokem 2008, není pravděpodobný.
Většina současné diskuse se přitom vede v prostředí, kdy inflace a nezaměstnanost dosahují relativně přijatelných hodnot. Něco úplně jiného by ale byl příchod další krize, nové recese, propuknutí deflace, politické krize nebo třeba rozpadu eurozóny. Přitom nelze říci, že by šlo o extrémně nepravděpodobné události. Žádný „návod“ na to, jak bychom na ně měli reagovat, ale k dispozici nemáme. Podobně jako v roce 2008 bychom si tedy museli nějak poradit, ale tentokrát už bychom měli k dispozici mnohem méně možností.
Autorem je Gavyn Davies.
Zdroj: FT