Je možné, že by silný měnový kurz působil na ekonomiku tak, že by se posouvala v hodnotovém řetězci směrem nahoru? Při pokusu najít na tuto otázku odpověď se můžeme zaměřit na současný vývoj v Číně, coby výchozí bod. Kurz její měny totiž po roce 2005 prošel prudkým posílením. Pokud by tento vývoj prospěl čínské ekonomice tím, že by zvýšil její sofistikovanost a pohyb směrem k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, byla by nyní chyba snažit se o oslabení měnového kurzu.
Posun v hodnotovém řetězci můžeme odhadnout na základě vývoje cenové elasticity exportů, výdajů na modernizaci kapitálu, trendu v obchodní bilanci kapitálového zboží a trendu korporátních výdajů na výzkum a vývoj. Vysoká cenová elasticita exportů totiž souvisí se zbožím s nízkou přidanou hodnotou a naopak nízká cenová elasticita je charakteristická pro zboží s vysokou přidanou hodnotou. Pro jeho výrobu jsou také typické vyšší výdaje na modernizaci kapitálu, výzkum a vývoj. Sofistikovanou ekonomiku takto obvykle charakterizuje vyšší podíl kapitálového zboží, jehož výroba je technologicky náročnější. V Číně došlo ve zmíněných oblastech k vývoji, který jasně ukazuje, že její ekonomika se v posledních letech skutečně posunula směrem k výrobě s vyšší přidanou hodnotou.
Podobnou analýzu můžeme provést u některých dalších zemí. První z nich je Německo po jeho sjednocení a po rozpadu evropského monetárního systému v roce 1992. V prvním případě totiž došlo k cenovému růstu a ve druhém k posílení německé marky vůči jiným evropským měnám. Podobně můžeme analyzovat i vývoj ve Francii a v Itálii po zavedení eura, protože v těchto zemích došlo k růstu jednotkových nákladů práce. Ve všech uvedených zemích tedy došlo vlivem zmíněných faktorů k posilování reálného měnového kurzu. A přidat lze i Japonsko od druhé poloviny osmdesátých let, kdy posiloval kurz jenu k dolaru.
Vývoj ve jmenovaných zemích ukazuje, že silný kurz posunul ekonomiku k výrobě zboží s vyšší přidanou hodnotou v případě Německa, Japonska a Číny. V Itálii k tomu ale nedošlo a ve Francii byl vývoj dokonce opačný. Obvykle se přitom předpokládá, že silný měnový kurz je pro ekonomiku škodlivý, protože vede k poklesu podílu na zahraničních trzích, poklesu investic, a podobně. Uvedené ale ukazuje, že bychom neměli zapomínat na to, že silný kurz může ovlivňovat posun směrem k vyšší přidané hodnotě a tudíž může mít na ekonomiku i pozitivní dopad.
Zdroj: Natixis