Janet Yellenová dala ve svém posledním projevu jasně najevo, že většina členů FOMC je pro zvýšení sazeb v letošním roce. Domnívám se totiž, že oživení americké ekonomiky má pevný základ. Trhy jsou ale nervózní a obávají se, že šok z rozvíjejících se trhů je už dost silný, aby strhnul dolů i ekonomiky vyspělé. Co by se stalo, kdyby Fed učinil historickou chybu? Na tuto otázku se snažil implicitně odpovědět hlavní ekonom Bank of England Andrew Haldane ve svém projevu z 18. září. Podle jeho názoru je velmi pravděpodobné, že vyspělé ekonomiky vejdou do další krize se sazbami pohybujícími se stále u nuly. Co se stane poté?
V popsané situaci je jednou z možností použití fiskálního utahování, které by bylo financováno vydáváním nových vládních dluhopisů. Taková politika byla využita v roce 2009. V žádné z vyspělých ekonomik ale nyní neexistuje ochota k opakování tohoto kroku. Ve skutečnosti většina z nich míří přesně opačným směrem a prudký obrat politiky by byl velmi složitý. V některých zemích navíc panují oprávněné obavy z neudržitelné výše veřejného dluhu. Haldane zmiňuje další možnost – zvýšení inflačního cíle z 2 % na 4 %. Tím by se zvýšil prostor pro snižování reálných sazeb během recese. Ani tento krok ale není v současné době pravděpodobný. Centrálním bankám by navíc trvalo celá léta, než by inflaci na nový cíl zvedly. Už nyní zápasí s dosažením cíle ve výši 2 %.
Nabízí se tak zejména další kvantitativní uvolňování. To bylo po roce 2010 využito několikrát. Centrální bankéři byli ochotni tento nástroj použít a jeho kritika neměla v prostředí nízké inflace pevný základ. Nyní je ale situace odlišná v tom, že výnosy vládních dluhopisů se nacházejí velmi nízko. Zkušenosti z Japonska, kde centrální banka provádí masivní kvantitativní uvolňování, také nejsou právě povzbudivé. A v neposlední řadě roste vlna nesouhlasu s politikou, která podle některých názorů pomáhá zejména bohatým a bankovnímu sektoru. Centrální banky by se tak ve snaze o další kvantitativní uvolnění mohly setkat s prudkými protesty.
Kvantitativní uvolňování ale na druhou stranu zůstává stále cestou nejmenšího odporu v případě, že by se globální ekonomika skutečně propadla do další recese. V současné době už je považováno téměř za konvenční nástroj monetární politiky a většina centrálních bankéřů věří v jeho efektivitu. Pokud by ale tato politika měla fungovat i nadále, musely by nákupy zahrnovat i aktiva soukromého sektoru a zejména akcie. Jejich nákupy ze strany centrálních bank by pak byly mnohem kontroverznější než nákupy vládních dluhopisů. Výrazně by se také zvýšilo riziko, které by centrální banky podstupovaly, a v tuto chvíli není ani zdaleka jasné, zda by byly ochotny takový krok učinit. Pokud ano, došlo by k přesunu bohatství ve společnosti. Na ten jsme většinou zvyklí u vlád, ale ne u centrálních bank.
Vedle zmíněných možností existují ještě dvě velmi nekonvenční. První z nich představuje zákaz hotovosti a používání nějaké formy vládních bitcoinů. Vlády by pak mohly použít negativní sazby, protože lidé by nemohli svůj majetek přesouvat od elektronických peněz k bankovkám a mincím. Implementace takového systému by ale trvala řadu let a existují poměrně pádné společenské a politické argumenty proti jeho zavádění.
Poslední možnost představují tzv. peníze z vrtulníků. V praxi by to znamenalo dlouhodobou monetizaci vládních deficitů, což je v podstatě tištění peněz na nákup zboží a služeb. Nejde o novou myšlenku a tato politika může vždy a všude eliminovat slabou agregátní poptávku. Doposud ale nezískala podporu od žádné centrální banky, protože je správně považována za krok, který v dlouhém období vede k vysoké inflaci. Někteří známí ekonomové ji ale začínají prosazovat a v soukromých rozhovorech se k ní zády nestaví ani někteří centrální bankéři.
Je možné, že se jednou peněz z vrtulníků skutečně dočkáme? Kdyby nově vytištěné peníze měly financovat vládní výdaje, pravice by s takovým krokem nesouhlasila. Pokud by ale financovaly snížení daní, mohla by tato politika určitou podporu získat. Problém spočívá samozřejmě v tom, jak odhadnout to správné množství peněz z vrtulníků, které by eliminovalo deflaci, ale nevyvolalo prudší růst inflace. A byli by volení politici ochotni ponechat tak mocnou „zbraň“ v rukou centrálních bankéřů? Je jasné, že žádná z možností boje s další recesí není bez větších problémů. Fed by si tak měl být hodně jistý tím, že je čas zvyšovat sazby.
Autorem je investor a ekonom Gavyn Davies.
Zdroj: FT