Čína se stane závislá na penězích ze Západu

Změny v Číně mají významné strukturální dopady na mezinárodní monetární systém. Od konce devadesátých let až do roku 2013 fungoval systém, který byl nazýván „Bretton Woods 2“. Čína používala merkantilistickou strategii, akumulovala devizové rezervy a snažila se o udržení podhodnoceného kurzu své měny. To umožnilo vyspělým zemím a zejména Spojeným státům přesouvat výrobu do Číny a pak dovážet tamní produkci za nízké ceny. Tím byla stimulována spotřeba ve vyspělých zemích.

Tento systém ale vedl k růstu vnějších deficitů vyspělých zemí a ke ztrátám pracovních míst. Čína hromadila devizové rezervy, které se měnily v úvěry poskytované zemím OECD. Půjčky byly poskytovány zejména těm zemím, které disponují rezervními měnami – tedy především Spojeným státům a eurozóně. Tyto peníze financovaly jejich vnější deficity, spotřebu a nákupy zboží z Číny. Jinak řečeno, Čína půjčovala Západu na to, aby si od ní mohl nakupovat její zboží.

Popsaný systém přestal fungovat na konci roku 2014 a příčinou byly rostoucí výrobní náklady v Číně. Ty se následně projevily poklesem poptávky po čínském zboží a růstem nadbytečných kapacit v tamním průmyslu. Výrobní ceny začaly klesat, což se spolu s rostoucími náklady projevilo v poklesu návratnosti investovaného kapitálu. Následoval odliv kapitálu z Číny, její devizové rezervy začala klesat, protože odliv kapitálu převýšil obchodní přebytky. Tento vývoj vedl k významným změnám globálního monetárního systému.

Za prvé, čínská kurzová politika se nyní zaměřuje na to, aby kurz renminbi prudce neoslabil. Jejím cílem tedy už není jeho obrana před posilováním, jako tomu bylo dříve. Čína tak již nehromadí devizové rezervy. Za druhé, její vnější přebytky už nejsou recyklovány centrální bankou tím, že by nakupovala vládní dluhopisy v USA a Evropě. Namísto toho vzrostla aktivita čínského soukromého sektoru a fondů. Ty provádějí akvizice a investice v zahraničí.

Ani současná fáze vývoje není trvalá. Pokles nákladové konkurenceschopnosti Číny a následně propad jejích exportů bude znamenat přechod od vnějších přebytků k vnějšímu deficitu. K této změně bude přispívat stárnutí populace, které obvykle znamená pokles míry úspor. Čína tedy bude muset přilákat zahraniční kapitál, aby financoval její vnější deficity.

Takový vývoj bude znamenat další významnou změnu v celém globálním systému. Spojené státy jsou schopny dlouhodobě přilákat zahraniční kapitál jen díky tomu, že dolar funguje jako rezervní měna. Renminbi je ale stále velmi daleko takovému stavu, protože čínské finanční trhy ještě nejsou dostatečně rozvinuté. Situace je tedy taková, že Čína bude muset financovat své deficity zahraničním kapitálem a změní se z věřitele na dlužníka. Ovšem pro zahraniční kapitál není stále dostatečně atraktivní, aby k této změně mohlo dojít.

Zdroj: Natixis