Americký mobilní zprostředkovatel osobní přepravy je rychle expandující společností, již si oblíbili zákazníci napříč kontinenty i příjmovými třídami. Uber se také stal terčem mnoha soudních sporů a taxikářské lobby po celém světě aplikaci odsuzují.
Málo se však hovoří o tom, kdo, respektive jaká skupina lidí vlastně auta objednaná Uberem řídí, co z toho mají a jaký to má vliv na trh práce. Právě na tyto šoféry s pružnou pracovní dobou, jimž pracovní den (či noc) začíná zapnutím mobilní aplikace, se zaměřil výzkum Jonathana Halla a Alana Kruegera z Princetonské univerzity. Na jejich dotazník odpovědělo více než 1 400 řidičů využívající služby Uber (zkratkovitě, i když nesprávně: řidičů Uberu) ze Spojených států.
Ukázalo se, že i když je mezi řidiči Uberu zastoupeno mnoho věkových skupin, jsou v průměru mladší, než jejich rivalové ze zavedených taxislužeb. Také je mezi nimi o trochu více žen a skoro polovina řidičů Uberu navštěvovala vysokou školu, na rozdíl od 18 procent řidičů obyčejných taxíků. Sedm procent řidičů Uberu si školu ještě dokončuje. Když se porovnají data z let 2014 a 2015, vidíme, že šoféři využívající aplikaci Uber jsou čím dál mladší a vzdělanější.
Nemůžou si najít práci? Ne, jen chtějí flexibilní pracovní dobu
To může být na první pohled spojené s nepříznivou situací na trhu práce pro čerstvé absolventy. Zlepšování ekonomické situace v období, kdy probíhala studie, však podle výzkumníků naznačuje, že absolventi si práci nejspíše vybrali dobrovolně, zejména kvůli časové flexibilitě.
Že Uber nutně neřídí šoféři čistě z „donucení“, neboť si nemohou najít žádnou jinou práci, vyvrací i fakt, že řidičů, kteří byli před Uberem nezaměstnaní, bylo v průměru jen 9 procent. Naproti tomu ze všech nově najatých zaměstnanců v celé americké ekonomice v letech 2014 a 2015 byla předtím nezaměstnaná celá čtvrtina.
Skoro třetina řidičů Uberu navíc uvedla, že zatímco vozí zákazníky, aktivně se poohlíží po jiném pracovním uplatnění. Toto „nárazové“ povolání s malými vstupními bariérami (je nutné disponovat pouze chytrým telefonem a automobilem - v USA připadá na 1000 obyvatel skoro 800 vozidel) tak výrazně pomáhá překlenout období mezi zaměstnáními nebo období mezi koncem studia a získáním pozice s pevnou pracovní dobou. Co se výdělků týče, řidiči Uberu na tom nebyli o moc hůře, než taxikáři, ba spíše právě naopak.
Zefektivnění trhu práce
Zdá se tak, že alespoň v Americe Uber zefektivňuje fungování trhu práce. Až dvěma třetinám řidičů poskytuje uplatnění, jemuž se chtějí věnovat i nadále, přičemž nemalé skupině lidí umožňuje vydělat si peníze, zatímco se poohlížejí po zaměstnaní, jež by lépe odpovídalo jejich schopnostem a zájmům. Střídání zaměstnání je tak daleko méně "děsivé" než v minulosti a více lidí se k němu tak v případě nespokojenosti se svou dosavadní prací odhodlá. A není snad nutné dodávat, že nešťastní zaměstnanci jsou pro ekonomiku celkově špatní.
Jak dlouho bude tento model fungovat nejspíš záleží na tom, jak dlouho budou ještě vůbec potřeba řidiči. Očekávaná revoluce v technologiích samořízených aut by mohla poptávku po šoférech v dlouhodobém horizontu zlikvidovat - Uber koneckonců s autonomními vozidly už experimentuje v USA. Takzvaná poptávková ekonomika ("on-demand economy"), jíž je Uber typickým příkladem a která se řídí čistě poptávkou po službách v reálném čase, by však mohla i nadále mohla nabízet lidem časově flexibilní uplatnění.