Ekonomika eurozóny si vede lépe, než se čekalo, ale velké nadšení voličů to nebudí. Trápí je totiž obavy spojené s imigrací či terorismem, které dobré ekonomické zprávy zastiňují. Euro tak pro ně zůstává i nadále snadným cílem, na nějž svalují vinu za všechny problémy spojené se společným evropským projektem. Populistické strany, které hrají na protievropskou notu, tak nadále sbírají body od Nizozemí přes Francii až po Německo. Otázka přežití společné evropské měny je tak stejně relevantní jako během finanční krize.
Ekonom ING Carsten Brzeski tvrdí, že „ekonomický růst na vítězství nad populismem nestačí“. I tak je ale faktem, že přes všechnu nejistotu spojenou s brexitem a politikou Donalda Trumpa prochází evropská ekonomika oživením. V roce 2016 tempo jejího růstu pravděpodobně mírně převýšilo tempo růstu americké ekonomiky, protože podle odhadů rostla eurozóna o 1,7 %, zatímco Spojené státy o 1,6 %. Některé z nejrychleji rostoucích vyspělých ekonomik na světě najdeme v Evropě a patří mezi ně Španělsko, které rostlo o 3,2 %. Německý růst zrychlil na 1,9 %.
Erik Nielsen z UniCredit je podle svých slov překvapen tím, jak v Evropě i přes popsaný pozitivní ekonomický vývoj stále panuje negativní nálada a za možnou příčinu považuje i „alternativní fakta“. Očekává, že kvůli hluboké skepsi bude nějaký čas trvat, než lidé v Evropě začnou vnímat, že přišlo ekonomické oživení. V Evropě také bohužel není žádný politik, který by byl zastáncem měnové unie a zároveň by byl schopen výrazněji ovlivňovat nálady voličů.
Mario Draghi, který stojí v čele ECB a kterému bývá připisován úspěšný zásah proti pádu eurozóny do deflační pasti, začal teprve nedávno hovořit o přínosech eurozóny a EU. Ve svém projevu k desátému výročí zavedení eura řekl, že „podle některých odhadů by bez evropské poválečné integrace byl nyní
produkt na hlavu v zemích EU možná jen pětinový“. K tomu v reakci na opakující se diskuse o zániku eura dodal, že proces přijetí společné měny je „nevratný“.
Holger Schmieding z Berenberg Bank se domnívá, že negativní postoje voličů v Evropě ovlivňuje pokračující vysoká
nezaměstnanost a fiskální konsolidace, která byla nutná po finanční krizi a která se hluboce vryla do paměti lidí. Během krize bylo také běžné, že politici v jednotlivých zemích vinili ze všeho negativního Brusel a evropské instituce. Takové postoje se však nyní vracejí ve formě rostoucí popularity populistů, kteří požadují odchod z eurozóny a EU. Philippe Gudin z banky se tak domnívá, že „až skončí letošní volební rok, buď dojde k posílení Evropy, nebo k jejímu rozpadu“.
Autor: Johanna Treeck
(Zdroj. Politico)