... Samotný titulek by mohl vzbuzovat nadšení, protože po dvou měsících se hospodaření státu vrátilo do černých čísel. Avšak při zohlednění toků peněz z EU lze říct, že je rozpočet opět v deficitu. Kromě toho rozpočet i v předchozích čtyřech letech končil v červenci jako přebytkový, takže vyvozovat silně optimistické závěry snad není až tak na místě. Zvlášť když rozpočet stále počítá s deficitem, do kterého se také nejpozději v posledním čtvrtletí nejspíše překlopí.
Státnímu rozpočtu – a vlastně nejenom jemu – vylepšují příjmovou stranu vyšší daňové příjmy. Za celý veřejný sektor je dokonce daňový výběr meziročně vyšší o 76 mld. korun, a to zcela nepřekvapivě především díky tzv. sociálnímu a zdravotnímu pojistnému. Podle názvu jde sice o „pojistné“, ale fakticky je to jen další zdanění práce. Necelou čtvrtinu navýšení příjmů rozpočtů obstarává DPH, pětinu zhruba daň z příjmu fyzických osob.
Na příjmech se tedy jednoznačně odráží rekordní zaměstnanost doprovázená rychlejším růstem mezd v ekonomice. Pokud se však podíváme pouze na daňové příjmy ve státním rozpočtu, tak zatím u všech velkých daní je jejich výběr pod plánem. Za to, že příjmová strana je celkově výrazně nad alikvótou, vděčí přílivu peněz z EU.
Prozatím se daří i brzdit výdajovou stranu, což je nejvíce vidět u platů ve veřejném sektoru, ale bohužel i u investic směřovaných především do dopravní infrastruktury. Sociální dávky (vč. penzí), které představují největší část rozpočtových výdajů, jsou zatím mírně pod plánem.
A jak hodnotit na základě těchto dílčích výsledků aktuální plnění rozpočtu? Asi tak jako u každého jiného fakticky deficitního (neinvestičního) rozpočtu v době silného ekonomického růstu…
