Onehdy jsme se v HN mohli dočíst něco o investiční strategii, správném odhadu rizik, rozeznávání volatility od trendů a podobně. Autor úvahy mimo jiné napsal: „Jestli jsem nakoupil akcie Applu s očekáváním, že výrobce drahých telefonů iPhone a dalších mobilních zařízení vstoupí díky Watch do péče o zdraví, pokles tržní hodnoty firmy kvůli ochlazení poptávky po iPhonech v Číně mě nechá chladným. Stojím si na svém a ověřím, že platí moje investiční strategie. Ta může být v tomto případě založená na tom, že chytré hodinky od Applu budou v budoucnosti pomáhat lékařům sledovat důležité životní funkce pacientů s různými zdravotními potížemi“. Já bych to ale přece jen viděl dost jinak.
Vezměme si hypotetický příklad s pár čísly. Firma Nakousnutá hruška vyrábí dva produkty, u jednoho čekám stagnaci s tím, že akcionářům bude ročně generovat 100 milionů Kč. Druhý je ve fázi rozjezdu, nyní negeneruje nic, ale postupně začne generovat 10, 20, 30 ... až 100 milionů Kč na volném toku hotovosti pro akcionáře. Dejme tomu, že obě divize jsou stejně rizikové a požadovaná návratnost se u nich pohybuje na 5 %. Hodnota té první je pak 2 miliardy Kč, hodnota té druhé 1,6 miliardy Kč.
Nyní se ukáže, že poptávka po produktu prvním klesla a druhý produkt má stále stejný potenciál (tedy obdobná situace, jako ta výše zmíněná u Applu). Jako investor nemohu být ke změně nevšímavý, protože hodnota první divize se snížila. Indiference by byla namístě jen a pouze v případě, kdyby se se zhoršením situace v první oblasti zrcadlově zlepšil výhled té druhé. Tedy kdyby první měla nyní podle mých očekávání generovat třeba jen 90 milionů ročně (hodnota klesá na 1,8 miliardy Kč), ale hodnota druhé by o 0,2 miliardy vzrostla. Pokud bych se držel v úvodu nastíněné logiky, musela by první divize hrát ve srovnání s druhou naprosto podružnou roli. Nebo by se moje dohadovaná hodnota i po zhoršení výhledu pohybovala stále vysoko nad tržní cenou, ale to už je zase jiný případ.
Ono je vůbec dobré zamyslet se trochu nad tématem „držet se strategie“ - konec konců jde o věc relevantní daleko za hranicemi investic. Zadefinujme si pro jednoduchost strategii jako cestu, směr, který by nás podle našeho názoru měl dovést k nějakému danému cíli. V záplavě pouček se mi někdy zdá, že trochu opomíjíme to, že v první řadě bychom měli mít dobrý cíl. Pokud zůstaneme na poli investic, tím nejlepším cílem asi nebude například něco ve stylu „vydělat rychle hodně peněz“. V širším pohledu je pak vlastně tou nejhorší kombinací fungující strategie, která nás dovede k nějakému mizernému cíli (tedy situace ve stylu „dávejme si pozor, kam kráčíme, protože bychom tak také mohli dojít).
Jednou z nejčastěji slyšených pouček, které pak na trhu slyšíme, je „držet se strategie“. Důvod je pochopitelný – pokud budeme chaoticky skákat a utíkat sem a tam, asi se nikam nedostaneme. Sklon k tomu pak máme zejména v náročných situacích, takže právě v nich bychom se měli strategie držet zuby nehty a nenechat se nahlodat emocemi (a například neprodávat se stádem do každého propadu trhu a neprodávat při každé rally). Jenže já se domnívám, že to není celý příběh. Právě náročné situace totiž mohou ukázat, že naše strategie prostě nefunguje. A vedle emocí je tu také to, co můžeme nazvat intuicí. Což nás trochu vrací na začátek.
Pro mě tedy platí, že nejvíce času je třeba strávit nad definicí smysluplného cíle. Ono se pak často ukáže, že to již v sobě samo o sobě nese velkou část cesty a směru, který k němu vede. Příklad z investování – pokud chci investovat dlouhodobě a budovat portfolio, které něco vydrží, asi se nebudu věnovat věštění z grafů. Nás směr by pak neměly zpochybňovat emoce, ale své intuici bychom se naopak měli učit pozorně naslouchat. A pokud nám říká, že strategie, či dokonce cíl je mimo, je to na pováženou.