Po problematickém roce 2018, v němž nakonec byla ve zpětném pohledu relativně nejlepší volbou z hlediska výkonnosti hotovost, je pro řadu investorů obtížné odhodlat se k větším investicím. Díky výraznému zlevnění akcií může být ale právě teď ta nejlepší doba pro vstup do akciových pozic nebo založení pravidelné investice.
Nabízí se paralela například se zasazením stromku. Mladý strom časem zesílí, vyraší první listí, které sice s podzimem opadne, ale s postupem času se opět zazelená. O několik let později se dočkáme pěkného vzrostlého stromu. Podobné je to i s investicemi. Ne vždy se nám podaří inkasovat výnos v rámci jednoho roku, vzpomeňme na loňské ztráty na téměř všech aktivech.
Investoři by rádi vychytali pro svou jednorázovou investici ideální okamžik pro nákup. Ten nejlepší moment je ale téměř nemožné předpovědět, a když se to občas podaří, jde spíše o šťastnou náhodou než o perfektní úsudek. Ve většině případů to se snahou časovat trhy v reálu bohužel dopadá opačně - v době, kdy jsou trhy na dně, jsou investoři vyděšení a otálejí s nákupy v očekávání dalšího zlevnění cen.
Je to trochu paradox: říká se, že Češi milují slevy, akciový trh je ale jediné místo, kde výrazné slevy vyženou zákazníky z obchodů. A funguje to analogicky i se spekulativními bublinami a nákupními horečkami. Mimochodem vzpomínáte ještě na předloňskou mánii kolem bitcoinu a emotivní nákupy těch, kteří na základě velmi krátké historické výkonnosti očekávali další raketový nárůst ceny?
Vhodným řešením, jak aspoň částečně vyzrát na emoce, jsou pravidelné investice. U nich se investor nemusí z propadů trhů vůbec stresovat, ba naopak – pořizovací cena se mu v dobách tržních poklesů průměruje směrem dolů a investor tak využívá atraktivních nákupních příležitostí, které jsou nestejnoměrně rozprostřeny v čase a které stěží zachytí s cílenými jednorázovými nákupy.
Ti, kteří si v silných akciových výprodejích na konci roku dokoupili levněji, ať už jednorázově nebo v rámci pravidelka, nyní sčítají zisky. Ti, kteří v panice prodali, možná svých činů už trochu litují (v čase psaní těchto řádek je na trzích opět mnohem veselejší nálada).
Co můžeme letos čekat?
I když ekonomické ukazatele ukazují na zpomalování ekonomiky (zpomalování růstu, ne pokles hospodářství), firemní výhledy zůstávají střízlivě optimistické. Společnosti v Evropě i Americe slibují zhruba 8% růst zisků. V kombinaci s faktem, že ocenění trhů se opět dostalo pod své dlouhodobé průměry, se akciová investice jeví příznivě a nabízí vhodný způsob, jak zachovat kupní sílu peněz v inflačním prostředí.
S trhy by mohla zamávat pokračující Trumpova tvrdohlavost a obnovení částečného uzavření amerických vládních úřadů. Pokud by trvalo delší období, mohlo by se negativně promítnout do spotřebitelské poptávky. Zprávy ohledně vyjednávání mezi Čínou a Amerikou budou přitahovat pozornost a způsobovat volatilitu a na výsledek si zřejmě ještě počkáme. Naopak kroky italské vlády načas vypadly ze záře reflektorů. Brexit se možná odsune, my investice do Velké Británie raději omezujeme.
Očekáváme utahování měnové politiky z rukou Fedu (navzdory tržnímu očekávání), a snad se konečně dočkáme i podobného kroku z dílny Evropské centrální banky. Právě ECB by po letech nekonvenčních měnových opatření potřebovala svou politiku normalizovat, aby měla pro případ příští recese dostatek munice. Utvrzování měnové politiky bude mít mírně brzdící dopad na dluhopisy (vyšší výnosy znamenají pokles hodnoty dluhopisů), nové dluhopisové emise ale budou nabízet čím dál atraktivnější výnos s přihlédnutím ke kreditnímu riziku. To nejhorší máme již za sebou na dluhopisech amerických i českých, a právě lokální české dluhopisy se opět stávají přijatelnou investiční variantou. ČNB nás zřejmě nepřekvapí dalším zvýšením sazeb v únoru, další kroky bankovní rady jsou však zahaleny v oparu nejistoty a vnějších vlivů.
Optimální smíšené portfolio pro tento rok
Optimální smíšené portfolio pro rok 2019 bychom namíchali z krátko- až střednědobých dluhopisů (především v korunách a dolarech) a akcií ze západní Evropy (raději bez Británie) a Ameriky. Přestože dluhopisy do smíšeného portfolia patří zejména díky schopnosti vyrovnávat volatilitu akciových trhů, nelze tuto obecnou poučku aplikovat na každou emisi.
Mnozí investoři se v poslední době nechávají zlákat relativně vysokými kupóny rizikovějších korporátních dluhopisů nebo dluhových papírů exotických zemí, přičemž si možná plně neuvědomují rizika takovýchto investic. Rizikovější dluhopisy svou výkonností korelují s výkyvy sentimentu na akciových trzích a neplní tak funkci „bezpečného přístavu“ jako státní dluhopisy vyspělých zemí nebo korporátní dluhopisy bonitních emitentů s vysokým ratingem. V rámci dluhopisového trhu je tak důležité rozlišovat mezi domnělým a skutečným bezpečím. Zvýšená míra obezřetnosti je na místě u investičních produktů, které nejsou oceňovány tržně, ale na základě expertních odhadů. Jejich cena delší dobu nemusí odrážet zhoršující se kreditní kvalitu podkladových instrumentů a pravda se může ukázat až ve chvíli, kdy se emitenti nakoupených dluhopisů dostanou do platební neschopnosti.
Autoři: Michaela Toperczerová, Jaroslav Vybíral
