Víkendář: Evropa by se před kritikou USA měla nejdříve podívat do zrcadla

Evropská unie dokončuje obchodní dohodu se sdružením zemí Mercosur, které zahrnuje Argentinu, Brazílii, Paraguay, Uruguay a Venezuelu a spolupracují s ním i další země včetně Bolívie, Chile, Kolumbie a Ekvádoru. Mercosur chce uzavírat podobné dohody po celém světě a The American Conservative tvrdí, že ta mezi ním a EU bude prospívat spotřebitelům na obou stranách. Důvod je prostý – dojde k odstranění cel, zlepší se tok zboží, podpoří konkurence a klesnou ceny. Ovšem francouzský prezident to podle TAC vidí jinak. Podle něj je zemědělská produkce ze zámoří pro Evropu hrozbou a jednat se o ní ani nemá.

„Během rozhovorů se Spojenými státy řekl, že volný obchod se zemědělským zbožím nemá na jednání místo. Hranice je jasně nastavena, na trh nesmí vstoupit nic, co nerespektuje evropské environmentální zákony, zdravotní a sociální standardy. V Evropě jsou přitom tyto standardy nastaveny mnohem výš než v USA, ale ve skutečnosti jde jen o výmluvu. Macron využívá protekcionismus a v jeho projevu zaznělo i to, že je třeba chránit farmáře a spotřebitele. A slovo farmáři je zmíněno jako první,“ píše TAC.

V případě Mercosuru ale Macron postupuje jinak. „Za vlády Hollanda byl kontroverzním a impulzivním ministrem hospodářství. Když prezident Trump na počátku své vlády odstoupil od klimatické dohody, Macron se bál o její osud, protože tato dohoda podle všeho představuje francouzský plán na záchranu světa. Riziko jeho krachu se ještě zvětšilo, když v Brazílii vyhrál volby Jair Bolsonaro a i on začal hrozit, že od dohody odstoupí,“ tvrdí TAC. A dodává: Macron pak na setkání zemí G20 pohrozil, že nepodepíše dohodu s Mercosurem, pokud Brazílie nedodrží klimatickou dohodu. Následně prohlásil, že nemůže po francouzských farmářích chtít, aby investovali do ekologických změn a zároveň podepisovat obchodní dohody se zemí, která nečiní to samé.

TAC ovšem tvrdí, že nejde ani tak o způsob výroby, jako o produkci samotnou. Například kvóty na dovoz masa z Jižní Ameriky by se zvedly ze 70 000 tun na 99 000 tun. Když se to francouzští farmáři dozvěděli, začali protestovat a francouzská vláda pak spolu s polskou, belgickou a irskou vládou poslala dopis Evropské komisi, ve kterém se staví proti jakémukoliv zvýšení dovozních kvót na hovězí, drůbeží a vepřové maso, cukr a etanol. K tomu se v dopise hovoří o využití „ad hoc mechanismů“, což podle TAC v Evropě znamená možnost kdykoliv znovu zavést cla v případě, že „EU má pocit, že farmáři jsou v konkurenční nevýhodě“. Následně poslalo Evropské komisi dopis dalších šest zemí včetně Německa. V tomto dopise se tvrdí, že EU si nemůže dovolit podlehnout populistům a protekcionismu. Tyto země tedy zase tlačily na Evropskou komisi, aby dohodu uzavřela.

Francie je hrdá na svou zemědělskou a potravinářskou produkci a má v EU velký vliv. „Nyní argumentuje pro zavádění tarifů a možnost jejich uvalení ve chvíli, kdy se to hodí. V tomto ohledu její prezident hodně připomíná Donalda Trumpa. Z nějakého těžko pochopitelného důvodu ale Macron zároveň na amerického prezidenta kvůli protekcionismu útočí,“ píše TAC. Podle něj přitom „neexistuje jediná obchodní válka, kterou začal Trump a jeho vláda“. Tyto války a spory totiž trvají již dlouhou dobu a zahrnují rovněž evropský protekcionismus. Ten se projevuje jak cly, tak „obrovsky komplikovanými dotacemi a nastavenými standardy“. EU má ale také dobrý marketing a „přesvědčuje svět, že ve skutečnosti je baštou volného obchodu, i když pravda je opačná“.

Zdroj: The American Conservative