Zvětšující se rozsah požárů amazonských pralesů budí pozornost po celém světě. Jak píše Michael Shellenberger na stránkách Forbesu, celebrity, ochránci životního prostředí i politici kritizují brazilskou vládu za ničení pralesa, který je často považován za plíce planety. Například The tvrdí, že je těmito plícemi proto, že se v něm vytváří kyslík a zároveň zde dochází k zadržování oxidu uhličitého. Jenže jak pro Forbes uvedl odborník na deštné pralesy Dan Nepstad, jde jen o „nesmyslné teorie“.
Nepstad tvrdí, že amazonské pralesy skutečně produkují obrovské množství kyslíku, ale ten stejný objem samy spotřebují. The také uvádějí, že pokud se příliš velká plocha pralesa změní na savanu, která nezadržuje oxid uhličitý, dojde ke zmenšení „kapacity plic planety“. Ani to však podle odborníka není pravda, protože dost kyslíku vytvářejí třeba i pastviny pro dobytek či pole se sójou.
Forbes následně poukazuje na to, že podle CNN mají současné požáry rekordní rozsah a k něčemu podobnému nedošlo už 20 000 let. Nepstad ovšem tvrdí, že počet požárů je nyní sice o 80 % výš než v roce 2018, ale jen asi o 7 % výš než před deseti lety. Největší problém s požáry pak byl během vlády prezidenta Luly v letech 2003–2008, uvedl pro Forbes brazilský novinář Leonardo Coutinho. Ten ale z ohrožení pralesů nikým viněn nebyl.
Coutinho se domnívá, že to, co se nyní děje s pralesy, není ničím výjimečným. Pokud se podle něj podíváme na to, jak často bylo spojení „amazonský prales“ vyhledáváno na Googlu, zjistíme, že v minulosti nebyl zájem o něj ani zdaleka takový a přitom bývala situace i o mnoho horší. V současnosti tak můžeme spíše hovořit o globální hysterii.
Nepstad k tomu dodal, že některé fotografie požárů ve skutečnosti nejsou z pralesa, protože tamní požáry vypadají jinak a často bývají skryty pod hustými větvemi stromů. Šíří se zejména během období sucha a podle vědce, který je zkoumá 25 let, nelze nyní ani říci, zda jich je více než v minulých letech. Oficiální čísla se týkají spíše suchého klestí a stromů poražených kvůli rozšiřování zemědělské půdy.
Nepstad a Coutinho se shodují na tom, že největší riziko pro pralesy představuje spirála sucha, následných požárů a ještě většího sucha. Problémem je i vládní politika, která popudila farmáře a nedokázala je přesvědčit, aby se podíleli na ochraně pralesa. Například z fondu, do kterého norská a německá vláda vložily 1 miliardu dolarů a který měl pomáhat ochraně pralesa, se podle novináře nedostalo k farmářům vůbec nic. Právě rančeři a lesníci jsou ale podle novináři těmi, kteří mají na další osud pralesů největší vliv. Situaci komplikuje i tlak ze zahraničí. Farmáři jsou například rozezlení z toho, že požáry v Kalifornii budí mezinárodní sympatie, ale na Brazílii se hrne vlna kritiky.
Nepstad se domnívá, že velký zájem médií by nevadil, pokud by přinesl něco pozitivního. K tomu ale zatím nedochází a brazilská vláda kvůli němu reaguje přehnaně. Posílá do postižených oblastí armádu a přitom například zapomíná, že lidé mohou „zakládat ohně i z legitimních důvodů, například kvůli boji s hmyzem“. Reakce médií, globálních celebrit a neziskových organizací je podle vědce odrazem jejich „romantického protikapitalistického postoje městských elit“. Skutečné řešení představuje „náprava vztahů s farmáři a pragmatický postup, který bere ohled na to, že zemědělství tvoří 25 % brazilského produktu“. Nepstad dodává, že jeho organizace Aliança da Terra by s 2 miliony dolarů ročně a se 600 lidmi složenými převážně z původního obyvatelstva a farmářů dokázala „dostat ohně pod kontrolu a zabránit vymírání pralesa“.
Zdroj: Forbes