Japonsko si prošlo jednou z největších investičních bublin v historii, od té doby se tam sazby pohybují u nuly a inflace se drží velmi nízko, ale to samé platí o nezaměstnanosti. Podle některých názorů míří Spojené státy podobným směrem. Například hlavní stratég banky Ruchir Sharma se obává uvolněné politiky americké centrální banky, která by podle něj mohla nakonec vytvořit podobné problémy, jaké vznikly v Japonsku před třiceti lety.
Sharma na stránkách The píše, že Fed by snižováním sazeb poslal ceny akcií, dluhopisů a realit ještě výš, podpořil by rizikové úvěry a položil tak základ kolapsu finančních trhů. Čím vyšší jsou ceny investičních aktiv, o to rizikovější situace nastává a o to složitější bude dosáhnout splasknutí bubliny bez toho, aby přišla recese.
Na stránkách The Wealth of Common Sence ovšem se stratégem polemizuje investor Ben Carlson. Souhlasí s tím, že valuace amerických akcií se již nyní nacházejí na vysokých úrovních a „nikdo neví, co v následujících desetiletích přinesou současné nízké sazby“. Nicméně je podle něj dobré mít na paměti, že mezi americkou a japonskou ekonomikou existují dost podstatné rozdíly. Poukazuje v této souvislosti na knihu „Devil Take the Hindmost“, kde Edward Chancellor popisuje, jak extrémní situace v Japonsku byla. Ukazuje na to například následující:
Ceny nemovitostí se mezi lety 1956–1986 zvýšily o 5000 %, ceny spotřebitelské se pouze zdvojnásobily.
V osmdesátých letech rostly ceny japonských akcií třikrát rychleji než korporátní zisky.
V roce 1990 byla celková hodnota japonského realitního trhu odhadována na 2 000 bilionu jenů, což odpovídalo asi čtyřnásobku hodnoty realitního trhu v USA.
V Japonsku se nacházelo dvacet golfových klubů, kde se platilo více než 1 milion dolarů za členství. V roce 1989 dosahovalo PE japonského trhu měřené na základě zisků za posledních 12 měsíců hodnoty 60.
Carlson podotýká, že „se nezdá, že by americký spotřebitel reagoval na nízké sazby dluhem financovaným nákupním šílenstvím“, ale rozvaha domácností naopak posílila. K tomu se podle Federal Reserve Bank of New York zlepšuje i kvalita dluhů domácností. V tomto smyslu je tak situace i přes mimořádně nízké sazby lepší než před finanční krizí. V té době se totiž domácnosti chovaly mnohem méně zodpovědně i přesto, že sazby ležely výš. Investor uzavírá s tím, že výše uvedené neznamená, že by americká ekonomika nemohla spadnout do recese či si projít úvěrovou bublinou. „Možné je vše, ale Spojené státy mají do japonského extrému ještě hodně daleko.“
Zdroj: The Wealth of Common Sence, , The New York Times