Politici stále více hovoří o změnách klimatu a jejich zvýšený zájem o toto téma je dán měnícími se postoji veřejnosti. Podle dr. Ashleye Nunese z MIT se například dvě třetiny Američanů domnívají, že ohledně tohoto problému je třeba činit více než doposud. A dokonce i americký prezident Donald Trump prohlásil, že má rád životní prostředí a ví o něm více než většina ostatních. Nunes ovšem doplňuje, že po slovech by také měly přijít konkrétní činy.
Odborníci varují, že změny klimatu přináší extrémní srážky, delší období sucha a rostoucí teploty. To vše souvisí se spalováním fosilních paliv a důsledky budou rozmanité: Od měnící se migrace obyvatel či návratnosti různých investic až po dopady na fyzické a mentální zdraví lidí. Georges Benjamin z American Public Health Association to vše shrnuje s tím, že „pokud si někdo myslí, že nejde o vážný problém, lže sám sobě“.
Rostoucí nespokojenost veřejnosti by se ale měla projevit ve změnách zákonů. Nunes ovšem není žádným optimistou, protože ta samá veřejnost je podle něj také největší překážkou řešení. Příkladem může být letecká doprava. Ta nabízí pohodlné a rychlé cestování, nicméně do ovzduší vypouští řadu zplodin, které přispívají ke globálnímu oteplování. Řešením by bylo udržovat uhlíkovou stopu na nule, což by v případě letu z New Yorku do Frankfurtu podle Nunese stálo asi 10 dolarů. Tyto peníze by šly na projekty typu instalace solárních panelů či zalesňování.
Tento program nazývaný Carbon offseting ale moc velkou podporu nemá. Podle International Air Transport Association (IATA) se podíl cestujících, kteří se jej dobrovolně účastní, pohybuje kolem 2 % u těch, kteří kupují letenky online. Jinak řečeno, tenhle dobrovolný systém nefunguje. Podle Evropské komise to navíc platí u naprosté většiny jemu podobných.
Nunes tvrdí, že neradostná je situace i co se týče zdanění uhlíkových emisí. Ekonomové sice takové řešení podporují, protože vysílá cenové signály, a posouvá tak chování různých subjektů k nízkouhlíkové budoucnosti. Jenže problém je tu podobný jako v předchozím případě: Veřejnost z takového řešení není nijak nadšená. Jasně zřejmé to bylo například v době, kdy francouzský prezident Macron navrhl zvýšení daní na paliva, ale po celonárodních protestech musel od plánu ustoupit.
Pokud veřejnost něčemu nefandí, politici od plánu ustoupí podobně jako Macron. Nebo přijmou takovou verzi, která v podstatě neznamená žádnou velkou změnu. Zde může být příkladem Kanada. Liberální vláda tam uhlíkovou daň prosazovala, ale ona sama nyní tvrdí, že ani zdaleka nestačí na splnění daných cílů v oblasti snižování emisí. Politici tak mohou brojit proti spalování fosilních paliv, ale zatím málokdo otevřeně říká zřejmou věc: Jestliže se má změna klimatu řešit, musíme za to také platit, uzavírá Nunes.
Zdroj: FTAlphaville