Finanční trhy jsou naplno v zajetí otázky, zda politika hlavních centrálních bank bude dostatečně uvolněná. Vypadá to ovšem, že ECB s novou šéfkou začne řešit i jinou důležitou otázku - totiž jestli je její politika dostatečně zelená.
Christine Lagardeová nedávno uvedla, že ECB by mohla například nakupovat dluhopisy firem přispívajících ke snižování uhlíkových emisí v rámci svého zaměření na rizika klimatických změn a ochrany životního prostředí. Četl jsem to několikrát, opravdu nejde o to, že by ECB řešila spotřebu služebních aut, energetickou náročnost svého sídla nebo třeba tolik omílanou spotřebu jednorázových plastů. Jde fakticky o nové QE ohnuté ve prospěch dluhopisů vybrané skupiny firem.
Evropská centrální banka se s novými nástroji dostala na hranu svého mandátu, ale nový nápad budoucí prezidentky míří ještě dál. Samozřejmě nejde o to, že bychom neměli dbát o ekologii a udržitelný rozvoj. Ale role centrálních bank je poměrně jasná: starat se o měnovou stabilitu, kterou, jak historie ukázala, není radno nechat na pospas politikům. Neměly by řešit věci, které jasně spadají do působnosti volených zástupců a vytvářet paralelní systémy vedle emisních povolenek atp. Navíc nástroje centrálních bank jsou takového kalibru, že se pro diskriminaci firem podle míry jejich zelenosti nehodí. Banka by nutně zabředla do byrokracie posuzování, sledování, výjimek...
Věřme, že poznámky paní Lagardeové měly hlavně potěšit ucho politiků EU, kteří vedení ECB jmenují, možná s opomenutím, že jde přece jen o jinou instituci než MMF. ECB má dost starostí s měnou devatenácti rozdílných zemí a novými nástroji svou působnost v pokrizových letech rozšířila až dost. Zahrnutím ekologických principů do měnové politiky by si zadělala jen na problémy. Ostatně, vzhledem k aktuální politice může banka už teď bez uzardění tvrdit, že zařídila nejpřístupnější financování i pro ty nejzelenější firmy.