O panu Buffettovi toho bylo napsáno již spousta, nerad bych tak chodil s dřívím do lesa. Rád bych tu ale předestřel pár myšlenek o tom, zda tohoto „věštce z Omahy“ nějak kopírovat, nějak se od něj správně poučit.
Relativně nedávná studie „Buffett's Alpha“ se jako jedna z mnoha snaží přijít na to, co je za úspěchem pana Buffetta. Je konkrétně něco přes rok stará a jejími autory jsou Andrea Frazzini z AQR Capital Management a David Kabiller a Lasse Heje Pedersen z téže instituce. Jejich závěrem je, že „Buffettova dosažená návratnost se nezdá být dílem štěstěny, ani nějakého kouzla, ale jde o odměnu za zapáčení investic do levných, bezpečných a kvalitních akcií“. A autoři studie dodávají, že pan Buffett je úspěšný zejména díky své schopnosti vybírat akcie, a ne tolik díky jeho vlivu na management firem, které kupuje.
Dovolím si tedy pár poznámek. Podobné studie mohou přímo, či nepřímo vybízet k tomu, aby se investor pokoušel pana Buffetta kopírovat. V jádru věci by ale takový krok šel přímo proti tomu, co pan Buffett vlastně dělá – jde si svojí vlastní cestou. Pokusy o jeho kopírování tak můžeme svým způsobem vnímat jako ten nejhrubší odklon od toho, co skutečně činí. Na této rovině bychom tak s kopírováním měli být opatrní. Jenže tu je i rovina druhá.
Závěry studií se mohou lišit v tom i v onom, ale zdá se mi, že tu jednoznačně hovoříme o investorovi, který pro dosažení úspěchu odvedl kvantum práce. Jednak při výběru samotné investice a poté na tom, aby „šlapala“. Ne vždy se to povede – nedávno jsme si například i na těchto stránkách mohli přečíst úvahu o tom, proč si Kraft Heinz nevede tak dobře, jak se týmem věštce z Omahy předpokládalo. To ale jen ukazuje, že i oni jsou jen lidé.
V tomto případě mimochodem podle odborníka na korporátní strategie Johna P. Kottera nedocenili to, jak negativně se na konkurenceschopnosti a inovacích Heinzu projevuje tlak na snižování nákladů (viz „The Missing Ingredient in Kraft Heinz’s Restructuring“). Na onom celkovém principu „bez práce nejsou koláče“ to ale nic nemění.
To, že pan Buffett se nesnaží o dosažení a udržení bezpracných zisků, pak souvisí i s jeho filantropickou činností. Je dobře známo, že jde o jednoho z největších dárců na světě, který si sám pro sebe a svojí rodinu podle svých slov nyní nechává a nakonec i nechá jen zlomek toho, co se mu podařilo vydělat.
V neposlední řadě pak na práci tohoto člověka oceňuji to, jak přistupuje ke vzájemné důvěře. Podle zpráv totiž věří v „podání ruky“ a pokud se s někým na něčem dohodne, tak to platí. Před několika dny jsem tu shodou okolností psal o tom, jak by podle jedné nové studie celé ekonomice a společnosti prospělo, pokud bychom se chovali s vyšší vnitřní integritou. Čímž se myslelo přesně to, že budeme držet dané slovo (a pokud zjistíme, že to nelze, druhé o tom ihned informujeme). Je hezké vidět, když toto někdo uplaťnuje v praxi a vede se mu dobře.
V podstatě mi z toho všeho vychází, že je dobrý, a ne moc dobrý způsob, jak kopírovat pana Buffetta. Ten druhý se zaměřuje na to, co je na povrchu, ten druhý na podstatu. Možná se mýlím, ale věřím tomu, že i kdyby ten první druh kopírování přinesl finanční úspěch, spokojenost to samo o sobě nepřinese. A pokud s tím druhým finanční úspěch nepřijde, pravděpodobnost spokojenosti to stejně výrazně zvýší.