Americká vláda omezuje čínským telekomunikačním společnostem přístup k novým technologiím a Otaviano Canuto z Policy Center for the New Sout se na stránkách Economonitor ptá, jaká bude mít tato politika reálné výsledky. Trumpova vláda tlačí mimo jiné na společnost Huawei, která je dnes druhým největším výrobcem mobilních telefonů na světě, ale i na další čínské firmy. Mimo jiné vyšetřuje, jaký vliv mají čínské telekomunikační společnosti na americké finanční trhy a penzijní fondy. A v USA panují i obavy z toho, že čínské technologie jsou používány pro špionážní účely.
Huawei nedávno přiznala, že americká politika na ni má negativní dopad. Společnosti se podle jejích zástupců sice podařilo nahradit americké technologie, ale nepodařilo se to u digitálních služeb Googlu. Firma pracuje na svém vlastním operačním systému Harmony, ale k jeho dokončení má podle Canuta ještě daleko. Její problémy pak podle názoru ekonoma ukazují na širší situaci, ve které se nyní nachází celá země.
Čína těžila v předchozích desetiletích z toho, že se postupně pohybovala nahoru po žebříčku výroby s vyšší přidanou hodnotou. Pomáhal jí k tomu přístup na zahraniční trhy a dostupné technologie. Na počátku těžila ale zejména z levné pracovní síly a používání standardizovaných technologií, které sebou přinášely zahraniční firmy investující na její domácí půdě. Vysoká závislost na exportech s sebou nesla vysoké investice, které přesahovaly 50 % HDP.
Pak ale bylo nutné začít implementovat složitější technologie a Čína tak začala nutit zahraniční subjekty, aby je do země přinášely v případě, že tam chtějí podnikat. Na duševní vlastnictví přitom velké ohledy nebrala. Zároveň ale podle ekonoma tato země „dělala své domácí úkoly“ a investovala do vzdělání a infrastruktury, takže byla a je schopná nové sofistikované technologie absorbovat.
Nyní se Čína dostává na pomyslný vrchol hodnotového žebříčku, kdy již musí sama vyvíjet vlastní pro ni vhodné technologie. Vláda si toho je podle ekonoma vědoma a celý proces zapadá do snahy o přechod na novou rovnováhu čínského hospodářství. Ta by měla spočívat zejména na spotřebě, službách, klesajícím významu investic a výrobního sektoru zaměřeného na exporty.
Americká cla a nově zaváděné obchodní a technologické bariéry celý proces podle ekonoma jen urychlují a zároveň dál dochází k přesunu sektorů vyžadujících levnou práci do zemí, jako je Vietnam či Kambodža. Současný tlak na Huawei a další čínské společnosti je „jen jednou z kapitol této mýdlové opery, která bude ještě nějaký čas trvat“.
Zdroj: Economonitor