Yardeni: Odvrácená strana MMT a „ekonomiky pro lidi“

Stephanie Keltonová je autorkou knihy The Deficit Myth: Modern Monetary Theory and the Birth of the People’s Economy a věří, že „americká vláda měla vždy možnost dosahovat obrovských rozpočtových deficitů". Poukazuje na to na svém populárním blogu investor Ed Yardeni s tím, že podle ekonomky má vláda tuto možnost využít k řešení ekonomických a společenských problémů. Yardeni ovšem zastává trochu jiný názor.

Takzvaná Moderní monetární teorie ve zkratce tvrdí, že centrální banka může financovat vládní deficity a jedinou překážkou tohoto procesu je hrozba vysoké inflace. Yardeni tvrdí, že krize vyvolaná pandemií nás již posunula k praktické aplikaci MMT v míře, která byla ještě nedávno nemyslitelná. Vlády po celém světě jdou totiž cestou masivních deficitů a fiskální stimulace ve snaze eliminovat negativní tlaky vyvolané pandemií.

Většina těchto tlaků byla podle Yardeniho způsobena vládními restrikcemi a „všechny vládní stimulace doposud ekonomice poskytly určitou podporu“. Jenže konec pandemie zatím nenastal, a tudíž ani nepolevily negativní šoky brzdící ekonomiku. Ve výsledku tak fiskální deficity financované centrálními bankami zatím nezvedají inflaci, což je v souladu s tím, jak uvažují zastánci MMT.

Podle Yardeniho Keltonová takovou situaci považuje za dokonalou právě proto, že ona, a podobně uvažující lidé, se domnívají, že jedinou hranicí fiskálních deficitů je právě inflace. Americká vláda se navíc chová přesně podle receptu MMT a rozjíždí jeden stimulační program za druhým. Yardeni k tomu ale dodává, že podle odpůrců MMT tato politika dává vládě volnou ruku k tomu, aby neustále rostla. Zastánci svobodných trhů ale míní, že „trhy dělají mnohem lepší práci než politici a byrokraté“.

Keltonová, která v titulu své knihy hovoří o MMT a „zrození ekonomiky pro lidi“, s touto tezí podle Yardeniho bezesporu nesouhlasí. A investor tvrdí, že ať jsme pro či proti MMT, v konečném důsledku jde o program, jak ještě více posílit vládu a zvyšovat daně. Krátce řečeno, legitimuje masivní uzurpaci moci vládou“. Yardeni se domnívá, že pokud demokraté vyhrají v prezidentských volbách, Keltonová by „pravděpodobně uvítala možnost stát se ministryní financí“. Paradoxem ovšem je, že MMT do praxe uvedli již nyní republikáni.

Tématu MMT se před časem věnoval i známý ekonom N. Gregory Mankiw, který k ní byl smířlivější než Ed Yardeni v tom smyslu, že souhlasil s některými jejími výchozími předpoklady. Zejména s tím, že ekonomika se může často nacházet ve stavu nevyužitých kapacit a převisu nabídky nad poptávkou. To ale podle Mankiwa ještě neznamená, že politici se po většinu času nemusí moc starat o inflaci.

Mankiw poukázal i na to, že ač vláda může k pokrytí svých výdajů tisknout peníze, stejně může nakonec dojít k defaultu. Například kvůli tomu, že rostoucí inflace by snižovala kupní sílu nově tištěných peněz. A pokud by vláda tiskla o to více, hrozila by hyperinflace. Vláda by tak mohla i v rámci MMT dojít k závěru, že lepší je default, než nést náklady hyperinflace.

Mankiw pak poukazuje i na to, že samotná teorie inflace se v MMT liší od ekonomického středního proudu. Ten totiž klade důraz zejména na nerovnováhy mezi agregátní poptávkou a nabídkou, ale zastánci MMT vnímají inflaci jako jev daný bojem o větší podíl na celkových příjmech, který probíhá mezi firemním sektorem a zaměstnanci. Růstu inflace se pak v logice MMT dá bránit tím, že vláda ovlivňuje cenotvorbu v soukromém sektoru, a to včetně mezd.

Zdroj: Blog Eda Yardeniho, blog N. Gregoryho Mankiwa