Investoři, kteří donedávna považovali italské banky za potenciální spouštěče příští globální finanční krize, nyní sázejí na jejich zotavení.
Dluhopisy vydané největšími bankami země jako Intesa Sanpaolo a UniCredit, ale i menšími soupeři, jako je Banco BPM, zažívají rally. Investoři odměnili jejich pokrok v přepracování svých rozvah. Tyto banky, u kterých hrozilo, že jsou přetížené toxickým dluhem zděděným z předchozích recesí, jsou nyní považovány za příležitost k nákupu.
Posun z epicentra nestability až k dobré investiční možnosti se projevuje i na ukazatelích strachu na úvěrovém trhu. Náklady na pojištění dluhu proti selhání Intesy Sanpaolo a UniCredit se od března, kdy italské banky zachvátila pandemie, snížily na polovinu. Menší banky zaznamenávají podobný odraz. Dluhopisy vydané Banco BPM a Mediobancou vzrostly za stejné období o 70 %, podle údajů sestavených společností Bloomberg.
To je pro bankovní systém slibné znamení. Ten roky bojoval s největší hromadou nesplácených úvěrů v regionu, a to s vyhlídkou, že se ekonomika letos smrští o 10 %.
Mnoho z toho lze přičíst úsilí samotných bank, na které tlačily regulační orgány, aby si daly do pořádku objemy nedobytných pohledávek na svých knihách. Banky, stejně jako jejich vrstevníci v celém regionu, také těžily z nouzových opatření proti pandemii zavedených italskou vládou, Evropskou unií a Evropskou centrální bankou.
Toxický dluh
Podíl nesplácených úvěrů na celkovém dluhu v italských bankách podle ECB klesl v roce 2019 na 6,7 % z 16,5 % v roce 2014, většina z nich byla prodána investorům se slevou. Mezitím se ukazatel kapitálové přiměřenosti Tier 1 v letech 2007 až 2019 podle Bank of Italy téměř zdvojnásobil na 13,9 %. To podle Piera Carla Padoana, italského ministra financí z let 2014 až 2018, umožnilo bankám lépe čelit výpadku kvůli koronaviru a nové vlně zadlužení.
"Italské bankovnictví čelí krizi Covid v lepším stavu, než tomu bylo v minulosti, poté, co roky restrukturalizace umožnily bankám snížit nesplácené úvěry a zlepšit kapitálové rezervy," uvedl v telefonním rozhovoru. "Nyní jsou dobře připraveny čelit nové vlně nesplácených půjček."
Budování těchto kapitálových rezerv je také snazší. Investoři si za držení dluhu účtují méně. Když v lednu 2016 Intesa získala 1,25 miliardy EUR tím, že prodala dluhopisy Additional Tier-1, nejrizikovější formu bankovního dluhu, vyplácela 7% kupón. Když v únoru letošního roku opět prodala AT1, náklady činily 3,75 %.
Klesající riziko
Ještě na začátku roku 2017 byly italské banky v nepřízni. Jejich dluhopisy AT1 se obchodovaly s průměrným výnosem 8,3 %, nyní v průměru kolem 6,2%, tj. více v souladu se svými vrstevníky.
Luke Hickmore, šéf investic u Aberdeen Standard Investments, uvedl, že dluh italské banky tvoří jednu z jeho velkých expozic na asi 6 %, a to z nuly před 18 měsíci. Zvýšení italského politického rizika jej může přimět k tomu, aby své podíly snížil, dodal. Slabost vládních dluhopisů totiž ovlivňuje bankovní dluh tím, že italské banky drží více než 440 miliard eur dluhopisů své země.
Italské banky jsou také zralé na konsolidaci, vzhledem k tomu, že v zemi je téměř 500 různých poskytovatelů úvěrů. A větší poskytovatelé úvěrů mohou znamenat stabilnější odvětví. Nedávné převzetí menšího konkurenta Unione di Banche Italiane ze strany Intesy by mohlo nastavit tón toho, co by mohlo přijít v celém sektoru, uvádí James MacDonald, vedoucí úvěrový analytik a manažer portfolia společnosti BlueBay Asset Management. "Je to slabý bankovní sektor, ale přesto v Itálii stále existují velmi dobré banky," uzavřel MacDonald.