Automobilový sektor prochází několika snad až revolučními změnami. Některé z nich jsou hodně na očích, jiné zase probíhají bez většího zájmu veřejnosti přesto, že jejich význam není zanedbatelný. Podívejme se dnes na ně, od těch nejvíce k nejméně viditelným. Odrazovým můstkem nám budiž informace, která byla zveřejněna například na garáž.cz a která hovoří o tom, že končí s dalším rozvojem autonomního řízení.
Posun první, elektromobilita. Nejdříve je ale asi namístě zmínit tuto určitě nejvýraznější a nejvíce vnímanou změnu, které se tu také poměrně často věnuji. Dnes tak jen krátký pohled na to, jak to v roce 2019 vypadalo s počtem EV v jednotlivých částech světa:
Zdroj: , Sober Look
Posun druhý, autonomní řízení. Jak jsem zmínil, garáž.cz psala před několika dny o tom, že „Mercedes-Benz odteď přestává financovat všechny projekty související se samořiditelnými vozidly“. Podle portálu „mezi řádky můžeme číst, že Mercedes-Benz už nechce soupeřit se softwarovými giganty a nadále by se chtěl věnovat tomu, co umí nejlépe – tedy vývoji, výrobě a prodeji aut“.
Snaha o dosažení větší autonomie v řízení je ohledně viditelnosti asi na druhém místě hned za elektromobilitou. Pokud mohu soudit, výsledky jsou zatím tak maximálně smíšené, což konec konců ukazuje i . Možná ne náhodou máme obecně s autopiloty trochu problémy – minulý týden jsem tu psal o automatizaci fiskální a monetární politiky.
Posun třetí, od vlastnictví aut k poskytovatelům mobility. Výše uvedeným se prolínají informace o autonomii a o poskytování mobility. Garáž.cz totiž také psala, že podle mluvčí je „přechod na poskytovatele mobility věcí minulosti“. Podle portálu tato prohlášení „o kus vzdálila vizi, že se tradiční automobilky přerodí do podoby „poskytovatele mobility“, vlastnictví aut se stane minulostí a všichni budeme jezdit v krátkodobě pronajatých autonomních přepravnících“. Garáž dodává, že „máme-li být upřímní, jsme za střízlivý náhled pana Källeniuse vlastně docela rádi“.
Pokud se nad tím zamyslíme, tak doposud hovoříme o jakési automat-elektro-komoditizaci automobilové dopravy. Auta by v její extrémní formě přešla na elektřinu, řídila by se sama, byla by vlastněna oněmi poskytovateli mobility a moc by se od sebe nelišila. Pokud bychom potřebovali, před dům by nám přijela nějaká komoditizovaná elektrická krabice, která by nás „bezlidsky“ dopravila do požadovaného cíle.
Následující obrázek ukazuje EV platformu izraelské firmy REE, která by ve čtyřech základních verzích mohla sloužit jako univerzální základní blok stavby elektromobilů všeho druhu. Použití platforem je běžné již nyní v rámci jednotlivých automobilek, či strategických skupin, ale můžeme uvažovat nad tím, že celkově jednodušší konstrukce elektromobilů jim bude nahrávat ještě více.
Zdroj: REE
REE by v podstatě mohl být také krok k onomu auto-elektro-komoditizačnímu extrému, ale zatím se mi zdá, že případná cesta k němu by byla ještě dlouhá. Jednak kvůli omezením na „nabídkové“ straně – zde se to týká zejména oné schopnosti autonomie. Ale možná kvůli omezením a neochotě na straně poptávky – auto totiž pro řadu z nás není ani zdaleka jen prostředkem mobility. Vše se ale může změnit. Včetně toho, že Top Gear by ztratila svou práci.
Posun čtvrtý, bankomobilky. Zatímco předchozí posuny jsou hodně na očích, tento poslední jde v podstatě úplně mimo zájem médií a veřejnosti. Pokud se přitom například podíváme na detailní rozdělení rozvahy výše zmíněného , zjistíme, že už v roce 2018 tvořila aktiva Mobility (finanční divize firmy poskytující pronájem, financování a pojištění vozidel) téměř 60 % celkových aktiv firmy. Jinak řečeno, finanční část společnosti byla z tohoto pohledu větší než část výrobní.
Daimler v tomto ohledu není žádnou výjimkou, jde o jev značně plošný - z automobilek se již nějaký ten pátek stávají takové bankomobilky. Agregovaná data se tu neshání lehce, ale například FT v roce 2017 psaly, že celková úvěrová expozice velkých evropských automobilek dosahuje asi 400 miliard eur. Což pro srovnání zhruba odpovídá celkové velikosti rozvahy z počátku letošního roku. Takže tu nehovoříme jen o jevu, který má svůj význam v odvětví, ale i na makroekonomické úrovni.
Mohlo by se zdát, že tento bod není s předchozími tak úzce provázán, ale opak je pravdou. Posun k úvěrovému a leasingovému financování fakticky znamená, že vlastnictví automobilů se přece jen určitým způsobem částečně přesouvá od řidičů k automobilkám. Jde o trochu jiný typ, než u výše zmíněné poskytovatele mobility, ale výsledek je podobný.