Dolar má v globální ekonomice dominantní roli, je používán jako rezervní měna, měna transakční, je s ním přímo provázán kurz některých zemí, které mají problémy se správou vlastní měny atd. Je tato pozice dolaru pro Spojené státy výhodou, či nevýhodou? Většina názorů, které tu krouží kolem, vyznívá tak, že jde o jednoznačnou výhodu. Jak tu ale občas poukazuji, i tato mince má ne jednu, ale dvě strany. Co ve výsledku?
1 . Mince dominance o dvou stranách: Dejme tomu, že poptávka po dolaru je díky jeho pozici ve světě vyšší, než by byla, pokud by šlo jen o jednu z mnoha dalších měn. To samo sobě implikuje, že kurz dolaru je o něco vyšší, než v oné alternativě. Tato dodatečná síla měny se pak bude modelově projevovat tím, že pro Američany bude o trochu více levnější zahraniční zboží a pro zahraničního spotřebitele bude naopak dražší zboží a služby z USA.
Atraktivita dolaru a dolarových aktiv pak znamená i to, že zbytek světa je o něco více ochotný Američanům půjčovat na jejich nákupy ze zahraničí (bez této ochoty by dolar stejně nakonec oslabil). Celé to pak přispívá k tomu, že Spojené státy se zadlužují a nasávají do sebe zboží ze zbytku světa, který jim půjčuje a prodává jim svou produkci. To je jeden z klíčových mechanismů dlouholetých globálních (ne)rovnováh, který tu občas popisuji do většího detailu a propojenosti. Zde tímto krátkým výtahem chci poukázat na to, že:
Pokud bychom předpokládali, že světová ekonomika má tendenci k poptávkovým deficitům (a tudíž i k vyšší než optimální nezaměstnanosti), můžeme výjimečnou pozici dolaru považovat za faktor, který má pro USA i negativní ekonomické efekty. Spojené státy totiž kvůli silnějšímu dolaru (relativně k alternativnímu světu bez dominance USD) exportují více svých pracovních míst do zahraničí – poptávají ze zahraničí více zboží a zahraničí naopak poptává méně zboží a služeb od USA (a Spojeným státům na jejich víkendy v supermarketech ochotně půjčuje).
2 . Kolik na každé straně: Kvantifikovat nějak přesněji ony obě strany mince dolarové dominance je těžké, či spíše nemožné. Náznakem se o něco takového nyní pokouší Mark Sobel na stránkách OMFIF. Za pozitiva uvádí:
--Spojené státy se nemusí tolik zaobírat kurzovým rizikem, jinde ve světě se musí více starat o příslušný hedging.
--Příliv kapitálu ze zahraničí snižuje náklad financování americké vlády i soukromého sektoru. Zde ale doplňuji, že jde ale o bod, který již notně zavání onou druhou stranou – obchodními deficity. A k tomu můžeme samozřejmě uvažovat o tom, jak se prolíná levnost dluhů s tendencí k jejich nadměrnému hromadění (ale nechci tu sklouznout k přílišným zjednodušením).
--Nižší transakční náklady.
--Lehčí financování vládních deficitů (což je ale v podstatě druhý bod).
--Dominance dolaru umožňuje „uplatňovat americkou ekonomickou moc po celém světě“
K poslednímu bodu můžeme dodat to, na co poukazuje například Michael Pettis* a to jsou (geo)politické přínosy dominantní pozice dolaru ve světě. Zde jsme ale už úplně mimo možnost jakékoliv smysluplné kvantifikace. A podle mne i proto, že zde ještě více než u věcí čistě ekonomických není jasné, co je vlastně přínosem a co negativem.
Možná nejlépe patrné to je tam, kde se hovoří, či nedávno ještě hovořilo o „weaponizaci dolaru“. Tedy jeho používání jako zbraně proti domnělým protivníkům a to na poli ekonomickém a jiných loukách. Co nám ale vyjde, pokud to spojíme ono dolarové „zbrojení“ s tím, že „kdo s mečem (zbraní) zachází, ten s ním schází“? Kdo s dominantním dolarem (nemoudře) zachází, ten jím také schází?
*Pan Pettis míní, že ekonomicky je dolar svou dominancí pro USA čistým mínusem, ale politicky plusem. Nicméně já to beru spíše jako popisnou zkratku, než o něco, co má nějaký kvantifikovatelný základ.