Dostanou se globální výrobní a dodavatelské řetězce opět do stavu, ve kterém byly před pandemií? Ekonom Tim Taylor poukazuje na to, že jde o otázku, kterou se nyní zabývá celá řada odborníků. Mezi ty, kteří věří, že odpověď je kladná, patří i ekonom Pol Antras, který prezentuje své názory v nové elektronické knize „Capitalism after Covid: Conversations with 21 Economists“. Taylor na stránkách The Conversable Economist shrnuje Antrasovy argumenty následovně: Výrobní vertikály se dokázaly obnovit i po Velké recesi z let 2007–2009. A velké mezinárodní firmy investovaly do globálních výrobních vertikál značné prostředky a „své plány jen tak nezmění“.
Antras poukazuje i na to, že u mezinárodního obchodu již „navzdory očekávání došlo k oživení“. Velká část toku zboží ve světové ekonomice jde přitom na vrub „pár stovkám firem“, které jsou hodně veliké a provozují složité globální výrobní řetězce. Když přišla poslední krize a část ekonomické aktivity se zastavila, tyto společnosti podle ekonoma nepřikročily k nějaké výrazné reorganizaci svých výrobních procesů a vertikál. Nedošlo tedy například ke znatelným změnám na straně dodavatelů.
Podobné chování bylo podle ekonoma patrné po recesi z let 2007–2009 nebo o něm hovoří studie, které se zaměřovaly na asijskou finanční krizi. I tehdy šlo o velké šoky, ale ukazuje se, že ani jejich síla nevedla k nějakým výraznějším změnám ve výrobních řetězcích. Jinak řečeno, lidé mají tendenci přečkat to nejhorší a držet se toho, co fungovalo předtím. Co ale třeba úvahy o tom, že některé společnosti budou chtít přesunout výrobu ze zemí, jako je Čína?
Antras zmiňuje, že některé firmy takové plány skutečně měly a chtěly přesunout výrobu do země, kde sídlí jejich vedení. Nicméně pak podle ekonoma začaly počítat a odhadovat, co by takový krok konkrétně stál. Což je mohlo dovést ke změně názoru ve chvíli, kdy zjistily, jak drahý by tento krok byl, jak drahá je stavba nové továrny nebo nákup nových strojů. Proti podobným přesunům podle ekonoma hovoří i obrovské úspory z rozsahu, které jsou nyní realizovány v existujících výrobních systémech.
Antras vzpomíná i na to, jak zpočátku hodnotil další vývoj během let 2008 a 2009. Tehdy podle svých slov věřil, že mezinárodní obchod bude v útlumu ještě pět až deset let. Domníval se totiž, že došlo k narušení globálních výrobních řetězců, které bylo předtím dost složité vybudovat. Proto i jejich oprava a opětovné rozjetí bude trvat delší dobu. „Jenže o šest měsíců později jsem vypadal jako hlupák, protože vše se rozjelo velmi rychle,“ dodává ekonom. V čem podle svých slov udělal chybu?
Jednoduchá odpověď zní, že „firmy nejsou hloupé“. Chápou, že pokud by se objevily vážné trhliny v celém řetězci, neslo by to s sebou vysoké náklady. A proto se snaží celou vertikálu udržet bez toho, aby vypadla nějaká důležitá součást. Jestliže se tedy například nějaký dodavatel dostane do finančního tlaku, poskytnou mu lepší platební podmínky či půjčku tak, aby vydržel a vše se mohlo znovu rychle rozjet ve chvíli, kdy se situace normalizuje.
Ekonom doplňuje, že když po krizi roku 2008 analyzoval mikroekonomická data, zjistil, že obchodní vazby se výrazně nezměnily. Jednoduše řečeno, „vše se zavřelo a pak zase otevřelo“ bez toho, aby v samotné struktuře vztahů došlo k velkým posunům. O tom, co se stane nyní, je pak sice předčasné hovořit, ale podle ekonoma například data ze Španělska ukazují, že oživení aktivity probíhá opět velmi rychle.
Na to, aby došlo ke strukturálním změnám, by tedy podle ekonoma musel proběhnout hluboký a dlouhodobější šok, kterému se ani velká recese roku 2008 neblížila. A Antras vše uzavírá s tím, že podle něj „z toho budeme tak do roka venku“.
Zdroj: VoxEU, The Conversable Economist