Všichni jsme již mnohokrát slyšeli podobné klišé jako „když chceš vydělat, musíš jít proti davu“ nebo „trhy se často mýlí“. Mnoho investorů má dokonce postavenou svou strategii na tom, že vyhledává situace, kde se mínění davu vyjádřeno pohybem celého trhu, mýlí, a tito investoři potom sází na opačný pohyb. Mají tito kontrariáni davového chování pravdu, anebo se v něm skrývá ukrytá moudrost? Na psychologii davu se dnes dívá hlavní makléř Patria Finance Pavol Mokoš.
Barton Biggs ve své knize Wealth War & Wisdom napsal: „Dnešní konvenční mínění přirovnává dav všeobecně, a obzvláště pak dav obchodující na akciových trzích, k zběsilé bestii“. Charles Mackay ve své knize Extraordinary Popular Delusions and Madness of Crowds z roku 1841 popsal chování nejen investičního davu, které často končí nějakou podobou šílenství. V této klasické knize Mackay napsal: „Lidé, jak je všeobecně známo, uvažují v davu; uvidíte, že lidi v davu přichází o rozum a ten se jim pak vrací jen pomalu jednomu po druhém.“ Podobný názor zastával i německý básník Fridrich Schiller, který to popsal slovy: „Každý člověk, když je brán individuálně, je celkem rozumný a soudný – jako součást davu se z něj ale okamžitě stává idiot“. Francouzský sociální psycholog Gustave Le Bon v roce 1896 vydal knihu The Crowd: A Study of Popular Mind, ve které nepřipustil moudrost davu, když napsal: „Davy nikdy nedokážou učinit kroky, které vyžadují vysoký stupeň inteligence“. Jako poslední argument proti moudrosti ještě uvedu citaci skotského historika Thomase Carlyle, který řekl: „Nevěřím žádné kolektivní moudrosti vycházející z individuálního ignorantství“.
Daná tvrzení mají svou váhu, ale je důležité si uvědomit, že se spíše odkazují na chování klasického davu lidí shromážděného například na demonstraci, pro který mohou být pořád platná. Takový dav podléhá okamžitým emocím, adrenalinu a stresu často násobeným hrozným hlukem. Pokud se ovšem nebudeme na akciové investory dívat jako na klasický dav, tak se můžou jeho charakteristiky naprosto lišit. Rozdílný pohled dostaneme již při testech davového chování v posluchárně ve škole, kde se lidi nerozhodují pod tlakem emocí nebo stresu. Klasickým takovým případem je test dohadu studentů ohledně počtu fazolí ve sklenici.
S podobným testem přišel i James Surowiecki, který napsal knihu Wisdom of Crowds. Surowiecki se při přednášce zeptal 56 studentů na jejich odhad počtu želé bonbónů ve sklenici. Průměrný odhad činil 871, zatímco přesně jich tam bylo 850. Blíž k přesnému číslu než průměrný odhad měl pouze jeden student. Jako příklad moudrosti davu Surowiecki demonstroval i příklad z trhu v Anglii, kde 800 náhodných kolemjdoucích odhadovalo váhu býka. Průměrný odhad všech dotázaných činil 1197 liber, což zaostalo za skutečnou váhou býka pouze o jednu libru. Tento průměrný odhad byl zároveň i daleko přesnější než odhad kteréhokoliv z místních expertů na dobytek.
Z mnoha dalších studií dochází Surowiecki k závěru, že jedinci se často a výrazně mýlí, ale v součtu dokáže dav přijít k velice přesným závěrům. Důležitým bodem jeho závěru je i to, že tyto davové odhady jsou tím přesnější, čím více lidí se jich účastní a čím více je daný průzkum decentralizovaný. Taková definice se již mnohem více blíží skutečnosti burzy, a když k tomu ještě přidáme nezbytný faktor, že účastníci musí mít pro stanovení správného odhadu vysokou motivaci, tak už de facto simulujeme podmínky dnešního akciového trhu.
Barton Biggs byl slavný analytik z , který se mimo jiné proslavil i tím, že v roce 1999 označil internetovou bublinu, za největší bublinu v historii. S tímto tvrzením přišel necelý rok před jejím splasknutím. Biggs ve své knize shrnul moudrost davů těmito slovy: „Akciový trh by měl být dobrou případovou studií toho, zda davy mají svou moudrost. Ne moudrost ohledně maličkostí, ale spíše moudrý pohled na vývoj velkých událostí.“
Biggs dále poukazuje na to, že dav akciových investorů je velice početný, výrazně diverzifikovaný a decentralizovaný s velkým množstvím znalostí, zkušeností a intuice jednotlivců. Tento dav je navíc relativně inteligentní a dobře informovaný. A ačkoliv i tento dav čas od času propadne základním instinktům, jako je strach nebo hamižnost, na rozdíl od individuálních jedinců, je celkový trh ve svém názoru dlouhodobě racionální. Biggs k tomu dodává: „Netvrdím, že akciový trh je vždy nejmoudřejší, nebo že snad nedělá v krátkém období chyby. Říkám pouze, že obecně je názor trhu dobrý a rozhodně si zaslouží pozornost.“
Na závěr se podívejme na pár příkladů z minulosti. Když britský premiér Chamberlain v domácím parlamentu oznámil, že se mu na konci září 1938 podařilo vyjednat s Hitlerem mír za nízkou cenu obětování Sudetů, tak mu všichni tleskali, britská libra strmě posílila a londýnská burza zažila prudký růst. Tehdy se trhy spletly a jako jeden z mála netleskajících byl W. Churchill, který prohlásil: „Vláda si vybrala mezi válkou a ostudou. Vybrali si ostudu, ale dostanou válku.“ Moudrost nebo jakási intuice davu se pozitivně projevila v roce 1940, kdy britské akcie nalezly své válečné dno ve chvíli, kdy se podařilo zachránit většinu britského expedičního sboru v Dunkerque, tedy ještě několik měsíců před samotnou bitvou o Británii.
Akcioví investoři rovněž správně odhadli blížící se obrat ve válce již s končícím podzimem roku 1941, kdy se německá ofenziva zastavila těsně před branami Moskvy. Tento moment byl vrcholem i pro německé akcie. Moudrost celkového trhu nebo davu, chcete-li, opravdu není dobré brát na lehkou váhu. Mnoho úspěšných investorů má svou strategii postavenou právě na správném čtení tohoto davového myšlení a jeho následování, spíš než boje proti němu.