Inflace se rozjíždí, dluhopisy padají. Co na to ECB?

Zajímavým tématem, kterého se také na začátku týdne chytily hlavní finanční trhy, bylo zlepšení covidové situace v Číně. Obavy, které jsou s rozmachem omikronu a politikou nulové tolerance spojeny, tak mohly klesnout. Přispěly tím k udržení pozitivní nálady na akciích. 

Evropským dluhopisům se však dnes nedaří s souvisí to s druhým zásadním tématem - inflací. Už je to několik dní, co sledujeme větší rétorickou aktivitu ECB, která nás připravuje na začátek zvyšování sazeb v červenci. Jako základní scénář je prezentováno zvýšení sazeb v červenci a září, přičemž krátce předtím skončí QE. A třebaže to není zdaleka názor většinový, pár bankéřů se ve svých komentářích nebránilo ani možnosti zvednout v červenci sazby rovnou 50 bodů. 

Právě otázku rychlejšího postupu dnes akcentovala data z eurozóny. Nejprve vyšší inflací překvapilo Španělsko, poté Německo. Tam se meziroční růst spotřebitelských cen vyšvihl na 8,7 z 7,8 pct (harmonizovaný index) a dostal se třeba nad inflaci v USA. 

Eurozóna má sice relativně k USA výhodu trhu práce, který není tak přehřátý, ale na druhou stranu je více exponovaná na inflační tlaky ze strany energetických surovin. Pro ECB jde samozřejmě o velké dilema, protože jde charakterově o stagflační tlaky, na které měnová politika nemá odpověď. Cíl má však jediný - cenovou stabilitu - takže ze strany banky je tu podle nás  stále prostor pro posun předpokládané trajektorie sazeb směrem vzhůru. Finanční trhy už do cen zahrnují více než 4násobné zvýšení sazeb do konce roku a 2 další standardní kroky v prvním pololetí 2023. 

Ačkoli utahování politiky na našem kontinentě příliš netrápí akcie, u dluhopisů je reakce jasně negativní. Eurodolar pak může z politiky ECB dál profitovat, aspoň do nového zhoršení tržního sentimentu vůči riziku. Během dneška, kdy aktivitu omezuje absence Ameriky, si euro k dolaru lehce polepšilo na 1,0770.